Muzikál Tajemství se nehraje ještě ani týden, ale už jsem o něm stihl slyšet „zaručené postřehy a recenze„. Minulý týden jsme byli na (teprve) třetím veřejném představení dalšího muzikálu Daniela Landy a tak snad mohu jako jeden z prvních napsat malou recenzi. Sice to nebude odborná kritika, ale za to slibuju vlastní pohled a subjektivní názor. Chcete vědět, jaký muzikál Tajemství skutečně je? (plus audio ukázka)

Zhruba před půl rokem jsem se tu trochu rozčiloval nad tím, že úroveň muzikálů dlouhodobě klesá. Tajemství není sice muzikál, který by vás přikoval k židli, rozplakal, rozesmál či zaujal natolik, že byste se mu rozhodli založit Fan club, leč mezi ostatními muzikály viditelně vybočuje. Stejně jako kdysi Krysař „byl o něčem jiném“ a pojat jinak, stejným směrem jde i současné Tajemství Daniela Landy. Jak sám Landa říká:

„Tajemství je samozřejmě dál než Krysař. Ten byl mým prvním dílem. Nic z toho, čeho bych se dneska v Krysaři nedopustil, v Tajemství není. Píšu ho poučenější…„

A má pravdu. Tajemství je o dost dál, ale tím nemám na mysli bombastičnost, výpravu nebo kostýmy. Pokud se někomu líbila poměrně chudá výprava Krysaře bez okázalých efektů s menším počtem účinkujících, přijde si jistě na své i v Tajemství. Landa se nesnaží své sdělení podpořit výbuchy, vrtulníky, mnohačlenným davem „komparsistů“ ve sboru či velkou scénou. Jeho hlavními výrazovými prostředky jsou chytlavé melodie, kvalitní a srozumitelné texty a hlubší sdělení ukryté pod jednoduchým příběhem.

Příběh

Nechci prozrazovat o čem Tajemství je, jak to dopadne a zda to vůbec nějak dopadne. Nechám za sebe promluvit opět Daniela Landu:

„Vyprávíme o pátrání po velkém tajemství. Kolem naší hlavní hrdinky se začínají dít nevysvětlitelné věci a ona zjišťuje, proč k nim dochází. Stává se účastnicí mystické hry s názvem Tajemství, které postupně odkrýváme společně s ní.„

V příběhu se poměrně rychle a nenápadně přesouváme z minulosti do uspěchané a povrchní současnosti. Landa se nechal současností inspirovat nejen v tom, na čem celý příběh vystavěl, ale též používá některé výrazové prostředky ze současnosti.

Například jistě nikomu neuniknou výrazy internet, net, či klíčové slovo. Tyto pojmy dává do kontrastu s knihou. Tím dále podtrhuje své hlavní sdělení. Internet mu slouží jako symbol uspěchanosti a mělkosti dnešního života. A jaké že je tedy to sdělení? Něco málo jsem již naznačil, ale ten zbytek je stále tajemství.

Provedení

Sedíte v divadle, ale přesto máte pocit, že se díváte na film. Změny scén (a kulis) jsou tak rychlé, že to je někdy až neuvěřitelné. Z jednoho obrazu hned do druhého a zase zpět. Scéna je proto velmi jednoduchá, nikoliv strohá. Nenajdete tam nic, co by do scény účelně nezapadalo. Hlavní důraz je kladen na herce/zpěváky, na hudbu a samozřejmě na texty. Dokonce, narozdíl o jiných muzikálů (např. Třech mušketýrů), je zde účinkujícím dobře rozumět.

Hudba je čistě „Landovská“, ale v porovnání s Krysařem daleko pestřejší a bohatší. Pokud znáte a líbí se vám jeho album Neofolk, jistě se vám budou líbit i melodie v muzikálu Tajemství. Dokonce jedna z písní z tohoto alba zazní.

Zájemce jistě potěší odkaz na mp3 ukázku (skoro celé) písně K sobě patříme v podání Pepy Vojtka.

Herecké a pěvecké výkony

Muzikál Tajemství sází jak na známé tváře světa muzikálu i filmu, tak i na zatím neznámé (alespoň mně) osoby. V hlavních rolích vystoupili (na představení, které jsem viděl) například Zuzana Norisová, Jiří Langmajer, Petr Dopita, Martin Sobotka, Martin Pošta a další.

Všichni byli samozřejmě skělí a jistě by se o každém dalo napsat něco zajímavého. Obsazení filmových herců – Norisové, Langmajera, či L. Vondráčkové a Davida Matáska jen podtrhuje dojem z toho, že divák sleduje film, nikoliv divadelní představení. Naopak Petr Dopita v roli Temného vtiskl této postavě skoro až drákulovský rozměr (Petr Dopita hrál v muzikálu Drákula hlavní postavu, pozn.). Nedovedu si představit v této roli někoho jiného s jiným charakterem (zjevu i zpěvu) a už vůbec ne alternujícího Martina Dejdara nebo Daniela Rouse.

Závěrem

Možná by autor mohl jít v závěru ještě více do hloubky a trochu více „na dřeň“ namísto skoro až „polopatického“ vysvětlování. Jak už je Landovým zvykem, nevyplňuje celý čas jen zpívaným partům, ale dává prostor i mluvenému slovu. Zejména Zuzaně Norisové v roli Elišky moc prostoru pro zpěv nedal. To však není rozhodně na závadu. Vadit to bude zřejmě jen tomu, kdo by přišel jen kvůli hudbě Daniela Landy.

Pokud jste zklamáni současnými muzikály, zkuste muzikál Tajemství. Je zajimavý, stravitelný, má myšlenku a spád. A pokud máte navíc rádi písně Dana Landy, pak rozhodně neváhejte.