V poslední době se hodně píše o tom, že by Praha mohla mít bezplatný Internet pro všechny. Je to takový komunistický přístup, ale v tomto případě není úplně špatný. Jen někteří na to pohlížejí z úplně jiné perspektivy, než by možná měli. Chápu providery, kteří nabízejí Internet za úplatu na území hl. města Prahy. Ani mě by se to na jejich místě nelíbilo. Ale, podívejme se na to jinak.

To, co tehdy rozdmýchalo stojaté vody, bylo zprovoznění bezplatného Internetu na Praze 5. O totéž teď usiluje celá Praha. A protože jde už o větší peníze a je k tomu větší publicita, nastupuje i antimonopolní úrad – více v článku na DigiWebu. Samozřejmě je to i vděčné téma pro novináře. Zavání to korupcí (komupak asi tato zakázka pak připadne?), porušením pravidel hospodářské soutěže (provideři se bouří) atd.

Jenže mám pocit, že se tak trochu zapomíná na jeden důležitý aspekt nabízené služby. Praha bude nabízet zdarma pouze velmi pomalý Internet. Stejně jako existuje pojem broadband, který se stále uměle vyčleňuje z Internetu, jakoby to byla jiná služba (nevím proč, asi je to marketingově zajímavější), stejně tak lze definovat i pomalý Internet. A právě pomalý Internet chce Praha nabízet. Nic víc. Je to zcela jiný produkt, než broadband i než, dejme tomu Internet s „normální rychlostí“ (rychlejší než GPRS, pomalejší než „broadband“).

Provideři, kteří se dnes nestydí nabízet tak směšně malé rychlosti za nekřesťanské peníze, by měli s klidem vyklidit pole, věnovat se rychlejším připojením (střední pásmo až broadband) a šnečí Internet přenechat městu. To by pak dostalo silný nástroj k tomu, aby přetáhlo lidi z kamenných úřadů do e-podatelen a e-rejstříků.

Proč by totiž občan měl komunikovat s úřadem elektronicky, když si ještě navíc musí platit připojení? To je jako by u vchodu na živnostenský či jiný úřad seděl důchodce a vybíral vstupné.