Boj o titul právě začíná. Ten, kdo dosud stál opodál, ale svou přípravu zahájil už dlouho dopředu a svědomitě se připravoval, se nehodlá vzdát. A to i přesto, že na něj byl spáchán za dohledu rozhodčího (nebo lépe řečeno pod jeho taktovkou) nejeden faul. Za takový faul se obvykle dává minimálně žlutá karta. Ale hráči nemohou dát žlutou kartu rozhodčím, ani jejich přisluhovačům. Hráči mají tedy jen dvě možnosti. Buď začít používat stejných triků, malých nenápadných faulů a bodyčeků a zápas dohrát prostě nějak do konce, ať už pro jejich tým dopadne jakkoliv. A nebo, jak se říká jít do plnejch, otevřít maximálně hru, hrát čitelně a férově, ale tvrdě a nekompromisně. A to i s tím rizikem, že jim může rozhodči či kdokoliv z jeho přisluhovačů vymyslet faul a vytáhnout na kohokoliv z jeho týmu červenou kartu. Je to zvláštní sport. Lze ho zároveň mít rád i nenávidět.

PS: Nevíte o čem mluvím? Pak přelaďte na vhodnější kanál.