Dlouhou dobu se zabývám tím, jak hodně jsou důležití jednotliví lidé ve firmě. A to jak obecně, tak i u nás. Spíše o tom jen tak uvažuju, občas si něco přečtu o znalostní společnosti či o tom, jak zajistit, aby když odejde zaměstnanec z firmy, tak aby to tu firmu v lepším případě nestálo moc peněz (nemyslím na odchodném, ale na zrátě informací a nutnosti je znovu získávat) a v horším, aby jí to nepoložilo úplně.

Existují případy, kdy odejde z firmy jeden člověk a firma do několika měsíců jde ke dnu. Odejduvší člověk si s sebou nejenže odnese know-how, ale podle článku Strategie k prevenci krize ze ztráty znalostí s sebou odnáší i vazby, které měl ve firmě na své spolupracovníky. Tím může významně narušit tok informací uvnitř firmy. A to ještě není všechno. Takový zaměstnanec má velmi často i vnější vazby na okolí, které v mnoha případech mohou být klíčová.

Ještě nedávno jsem si myslel, že problém odchodu "znalostí" by se dal vyřešit nějakou znalostní databází. To lze ale jen u takových znalostí, které se dají uchovat v "nulách a jedničkách".

Dobré vztahy s lidmi, neformální kontakty s klienty či umění lidi spojovat a znepřáteleným táborům stavět mosty – to jsou vlastnosti a znalosti, které uchovat ve znalostní databázi není dost dobře možné. Výše uvedený článek dává právě těmto aspektům zhruba stejnou váhu, jako samotným "technickým" znalostem. Stále zde však zůstává otázka – jak to řešit?

Článek (vyšel v časopisu Ekonom, 27. 7. 2006) naznačuje možné odpovědi (dovolím si malé rozšíření) :

– vhodnou personální politikou – zejména je třeba, aby lidé, kteří jsou nositeli nejsilnějších vazeb (uvnitř i vně) i know-how, neodcházeli
– při nástupu nového člověka toho odcházejícího nějakou dobu stínovat
– nastavit vhodnou komunikační strukturu
– udržovat co možná nejlepší firemní kulturu z hlediska nenuceného toku informací
– lidi spojovat, nikoliv pěstovat intrikaření, drbání a pomlouvání

A ještě poznámka na závěr. Existují lidé, kteří mají více vazeb na vnější okolí, než uvnitř organizace samotné. A je jedno, zda si tyto vazby vytvořili během působení v organizaci, nebo ještě před nástupem do ní. Problém ale je, že jsou z pohledu ostatních zaměstnanců vnímáni jako mimozenšťani, se kterými si není co říct a jsou mnohdy vytlačováni (a někdy i propouštěni). Pokud dojde k odstranění takovéhoto článku z organizace, nemusí to mít přímé dopady na chod či úspěšnost firmy. Ale může to být právě ta ušlá příležitost, na kterou společnost třeba dlouhá léta marně čekala.