Někdy začátkem týdne jsem dostal od Helenky do outlooku appointment v tom smyslu, že mám být ve čtvrtek 20.11. v 18:30 někde na GPS souřadnicích XY. Mrkám do mapy, souřadnice ukazovaly někam do Jindřišský v Praze. Proklikal jsem okolí, ale nenapadlo mně, co by to mohlo být za boudu. Samozřejmě to bylo děsně tajný. Navíc jsem neměl během týdne čas se nad tím nějak zamýšlet. O to větší bylo překvapení, když jsme se začali blížit k Cimrmanovu divadlu. Ale ani ve snu by mě nenapadlo, že jdeme na Cimrmanovu hru České nebe. Ty vole! Zhruba měsíc od premiéry. Komu se to podaří? Málokomu!

Bylo to sponzorské představení jedné nejmenované firmy i s rautem. No, prostě samá smetánka, která se natřásala tak, až se z ní sem tam stávalo podmáslí.

Místní honorace zastoupená Janem Kalouskem (u šunky si pak po představení stále něco mrouskal a furt opakoval "lítám v tom až po krk, kdo mě zachrání?" až prý nakonec "chodil celou noc ulicí a barvu šedou nevnímal") seděla vpředu (kde jinde, že?) a vlevo seděli blbci. To bylo vidět hned. My jsme seděli naštěstí od středu napravo. Nejsme žádní levičáci.

No, ale nyní raději ke hře České nebe. Ta začala tím, že tam přišel nějaký pajďůlák z té nejmenované firmy a začal tam 5 ódy na svou firmu. Na tomto místě bych mu rád poděkoval, nebýt této firmy (a samozřejmě Helenky, díky, díky, díky! :-), asi bych si ještě pár let na shlédnutí nové Cimrmanovky musel počkat a kdo ví, zda bych se dočkal.

Hra jako taková byla naprosto typická Cimrmanovská. Na začátku seminář. Nechyběly vtipné narážky na různé události, postavy české historie či popis dalšího Cimrovynálezu. Ten, kdo má českou historii v malíku, je malinko ve výhodě a možná mu unikne o něco méně špeků, než nám ostatním.

Po přestávce začala hra České nebe. Nebudu zde psát o čem hra je, to si přečtete jinde.  Mé dojmy jsou následující: po ultrasuperskvělém Záskoku a Švestce, po nepatrně slabší Africe se České nebe vyhouplo opět mezi špičkové hry pánů Svěráka a Smoljaka. Ve hře se objevilo opět nemálo hlášek, které mají šanci na to, aby časem zlidověly. Třeba ta o Boženě Němcové, o kopírce, o Smetanovi… A také naprosto trefně a typicky čecháčkovsky se celou hru trefují do Jana Husa. A to nejen sirkami.

Hra České nebe je jiná a přesto nezapře Cimrmana. Mnohem více než v kterýchkoliv jiných hrách se tu objevuje přímo jeho jméno jako stále ještě živá postava (jinak ostatní postavy jsou už mrtvé). A toho autoři nejednou využijí. "A jak jim to dáme vědět?" … "Normálně, zjevením".

Dokud nebude tuto hru znát dostatečné množství lidí, nemá cenu házet hlášky.  Tak snad jen na závěr jednu trefnou:

TICHO BLBCI!