iPhone a vůbec jablečné produkty jsou cool. Fakt mám tenhle svět moc rád. Líbí se mi designově, Apple dělá krásný věci. Počínaje iPhonem, přes MacBook Air až po … všechno ostatní. A přece nic z toho nemám a velmi se bojím, že v nejbližší době si nic od Applu nepořídím. Měl jsem totiž měsíc na běžné používání iPhone.

Před rokem a půl jsem přešel z Windows Mobile 6.5 (HTC) rovnou na Android 4.x (Samsung Galaxy S2). Užitná hodnota mého telefonu ve srovnání s WM6.5 narostla asi tak o 1000 %. Jo, fakt tomu ještě stále říkám telefon, ač 90 % času strávených s tou plackou netelefonuju, ale datuju.

Emaily, twitter, web, doc/pdf, Google+, Evernote, Instagram, iVysílání, iPrima, video, hudba, Skype, Viber, RSS gReader, web a plno dalších datových záležitostí.

Jenže nedávno mi SGS2 spadl čelem na dlažbu a poté začal odcházet displej, takže putoval do servisu. A v době servisování jsem vytáhl firemní iPhone 3GS s 6-kovým iOS a jal se ho naplno používat. (viz tweet)

Říkal jsem si, že pokud mně bude vyhovovat a budu schopen s ním bez problémů fungovat, tak se asi nebudu moc zdráhat a přejdu na Apple. A klidně po telefonu i s notebookem a třeba časem i tabletem.

OPRAVDU JSEM SI PŘÁL, ABY MĚ APPLE PŘESVĚDČIL, ŽE MI BUDE KVALITNÍM SPOLEČNÍKEM! Nehledejme v tom žádný flame, prostě se mi líbí design jablíček a chtěl jsem se nechat přesvědčit o tom, že jeho užívání je stejně tak cool, jak marketingově působí. Prostě jsem ho chtěl okusit.

Po měsíci … zase u Samsungu

Nevím, jestli jeden měsíc je krátká doba na předělání ze spokojeného uživatele Androidu na spokojeného uživatele iOS, každopádně když jsem měl zpět svého SGS2, byl jsem rád.

Plusy iPhonu (ve srovnání s SGS2)

• iPhone se lépe drží (předpokládám, že iPhone 4S/5 též)
• Jeho prostředí je jednotné
• Nastavení emailu, kalendáře a kontaktů s naším Exchange Zimbra serverem bylo až nemožně jednoduchý
• Přehlednost, jednoduchost
• Management aplikací a vůbec celý ekosystém
• Možnost sdílet aplikace s iPadem (nezkoušel jsem)

Subjektivní mínusy iPhonu (ve srovnání s SGS2)

A teď to důľežitější a proč tohle vlastně píšu. U iPhonu jsem nepřekousl některé drobnosti, které mi při používání překážely. Některé jsou dány už jeho podstatou (unifikací), některé tím, jak se chovají/ovládají aplikace jako takové a úplně okrajově některé aplikace, které jsou i na Androidu, mi přišly na iPhonu v lepším případě těžkopádné.

1. Prostředí iPhone je jednotné a ovládání unifikované
   To, co jsem o odstavec výše, označil za výhodu, se u mě ukázalo i jako dost velký problém. Všechny aplikace se sice ovládají stejně (Apple zde odvedl obdivuhodnou práci), ale ne vždy je to ku prospěchu použitelnosti konkrétní aplikace.
2. Kontextové nabídky, tlačítko Zpět
   iPhone nemá tlačítka Zpět a čudlík pro Kontextovou nabídku a pokud to v nějaké  aplikaci autoři nepropašujou, tak nefunguje ani kontextové menu na dlouhé  podržení. Ač chápu, proč to tak Apple má (ono to je funkční a strašně jednoduché), já jsem se s tím ale nevyrovnal. Vraťte mi tlačítko Zpět a Kontextovou nabídku, provolával  jsem prý během používání iPhonu ze spátku.
   Jasně, zde je to o zvyku, taky jsem si na to postupně skoro zvykl. Ale přesto jsem měl neustále pocit, že mám kolem sebe jablečnou svěrací kazajku.
   Proč musím přes hlavní button zpátky, abych se dostal do jiné aplikace? Proč musím do systémového Nastavení, abych si nastavil aplikaci třetí strany, ve které právě jsem?
3. Beatbox, Sandbox, BlackBox
   Chci si z PC překopírovat video do iPhone, abych se na něj mohl kouknout cestou z práce. Hele a paradoxně, byly to dva díly Digitu! 🙂 Ugh. Zapoměň na to, že si iPhone připojíš jako disk k PC a prostě to  tam překopíruješ. Stáhni si to z webu rovnou do iPhone, ne? Ale chceš-li to uložit jako soubor a ten si pak přehrát přehrávačem médií, tak to  nejde. Musíš si na to stáhnout aplikaci XY, která ti to stáhne a v ní si pak budeš moc ten soubor přehrát.
   A kde jako mám v tom iPhone nějaké úložiště pro dokumenty, audio a video? Neexistuje? Chápu proč, ale pro mě to znamená přitažení jablečné svěrací kazajky. Dýchá se mi hůře.
4. Homescreen widgety
   Au, další rána.  iPhone nemá nic jako homescreen widgety. Že bych si třeba vytáhl nejbližší události z kalendáře na hlavní obrazovku telefonu? Nebo Evernote lištu? Či sdružený widget čas+počasí+stav baterie+datum? Prý uživatel nic takového nepotřebuje. No, kdo to nezkusil, tak to nepotřebuje. Ale já jsem zkusil a už nemohu jinak.

5. Konektor a nabíječka
   To jsou takové detaily, ale asi nejvíc, co mě na iPhone sralo (sorry), byl ten jeho hloupě krátký nabíjecí kabel a ještě hloupější obrovský plochý konektor (jo, vím, že u iPhone 4S 5 ho zmenšili). Večer co večer jsem si vytrhl v posteli kabel z nabíječky (na straně u zásuvky) a musel jsem lézt pod noční stolek a zase to tam strkat zpátky. Proč ten kabel Apple kruciprdel neudělal o půl metru delší, jako ostatní výrobci? Nepochopitelný.
6. Aplikace
   Heleďte, vím, že jsem měl na obstarožním 3GS nový systém, který nemusel být úplně dokonale odladěný pro starý hardware. Odpustil bych občasné padání oficiální Facebook aplikace nebo zamrzání prohlížeče, ale těžko jsem rozdýchával naprosto neovladatelnou aplikaci Evernote. Vím, že kdo nepoznal tu na Androidu, tak nemá možnost srovnávat.  Já ale ano a věřte mi, že jsem za ten měsíc, co jsem byl na břehu Apple, Evernote v mobilu prakticky nepoužil. Nešlo to. Mám dokonce neodbytný pocit, že by to i autoři Evernote pro iOS udělali uživatelsky přívětivější, ale iOS jim to prostě neumožnil.
7. Kontextové menu
   Spousta lidí vytýká Androidu roztříštěnost (oprávněně). A teď nemyslím jen ve verzích Androidu, ale i u aplikací. Každá je jiná, jinak se ovládá, jsou si navzájem (a uživateli) nebezpečné atd. atd. No, jo, jenže! Na Androidu jsem byl zvyklý na to, že když jsem si nainstaloval aplikaci,  která mohla komunikovat s ostatními aplikacemi přes kontextové menu, tak se prostě do kontextového menu přidala.

   Vysvětlím na příkladu: Čtu si článek  na webu, kliknu na kontextovou nabídku, tam je mimo jiné volba Share a v ní všechny aplikace, které jsou ochotné převzít nějaká data a přidaly se při instalaci do tohoto submenu. Tedy chci to postnout do Twitteru, vyberu aplikaci Plume. Chci to hodit na G+, vyberu Google+,  chci si URL uložit do Evernote, zvolím Evernote. Chci-li odeslat URL emailem, vyberu Touchdown. A tak dále. Uživatelsky naprosto stupidní a jednoduché.

   Jaké bylo však moje překvapení,  když jsem zjistil, že na tohle mohu u iPhone zapomenout. Pokud aplikace jako taková nemá nějaké to sdílení jinam, mám smůlu. AU! Kazajka mě škrtí.

Tak co? Tak nic. Tak slez.

Je možné, že většina výše popsaných trablů, by vymizela časem. Je možné,  že většinu těch trablů jsem si způsobil sám. A je možné, že kdybych iPhone používal třeba 1/2 roku, tak bych to vychytal nějakýma aplikacema, jailbreakama a podobně.

Kontrolní otázka: Kdy ze mě odešla naděje, že bych mohl v dohledné době přejít k produktům obdivovaného Steva Jobse?

Kontrolní odpověď: Přesně v okamžiku, kdy se mi vrátil Samsung.

Najednou jsem se cítil, jako motýl, kterého vytáhnete z larvy. Rozkvetl jsem, moje efektivita při používání „telefonu“  vzrostla a já jsem si uvědomil, že iPhone není pro mě. 🙁

iPhone má spoustu skvělých vlastností, vypadá skvěle a celý ekosystém kolem něj je úžasný. Ale cítil jsem se s ním až moc submisivně.

Škoda, možná jsem to vzal za špatný konec. Možná jsem se měl více radit s kolegy „eplisty“. Nebo možná jsem si měl najmout trenéra. A možná, možná to někdy zkusím znovu.

PS: Po napsání tohoto článku mi kolega ještě vysvětlil, že prý iPhone není „počítač“, ale mobilní zařízení, telefon, s vlastními pravidly. A já se prý snažím do toho telefonu projektovat vlastnosti běžného počítače (myšleno non-Mac počítače 🙂 Ano, o tom to asi celé je. Aha!