Já jsem to tušil, když jsem psal „… Někdy jsou totiž lidi potvory a dobrotu odmění hněvem a záští. Kostěji, smekám. To je nápad, který je hodný uznání.„
David Bureš se pustil do otevřené kritiky. Tu mu samozřejmě neupírám. Ale dovolím si napsat vlastní názor.
Davide, máš částečně pravdu v tom, že za naše daně by se mohl stát o ty děti postarat. Ale on to nedělá. A protože nám to vadí a nemáme žádné akční páky k tomu, aby to stát dělal, musíme se o to starat my, na úkor našeho pohodlí.
Víš jak se cítí takové dítě, které je odstrčené, bez rodičů, mnohdy bez budoucnosti? Není dobré, alespoň málem přispět, když sami žijeme v relativním blahobytu?
Zkus chvilku nemyslet na sebe a na svoje daně. Za stát a za daně ty děti totiž nemůžou.