V příspěvku Sbírka pro děti jsem začal tím, že nemám moc v lásce Vánoce. Po přečtení Lukášova (LK) komentáře jsem chtěl reagovat také komentářem, až mi z toho vznikl další příspěvek.
Cituji: „Vanoce jsou svatky klidu, miru, pohody, cukrovi a rozinek. Kazdym rokem se na ne nesmirne tesim. Prochazeni osvetlenymi ulicemi, ze vsech smeru zneji koledy a zvoni rolnicky, domaci pohoda u pohadek, pratele, na ktere je o Vanocich vic casu nez normalne… „

Postoj, který Lukáš popisuje, je samozřejmě ten správný, ale bojím se, že lidi jako on, pomalu vymírají. Zvláště před vánocemi.:-)

O komercionalizaci těchto svátků asi není třeba psát. O tom, že lidé letos utratí miliardy korun jen za dárky, které jsou z 80% kupované jen proto, aby se nějaké koupily, je také házením hrachu na zeď. A prý, že čím více dárků, tím větší radost. Nemluvím o dětech, tam to jistě platí. Mluvím o Vánocích dospělých a pro dospělé.

Malá odbočka. Prozradím, jaký dárek si dáváme již několikátým rokem s bráchou. Někoho to možná překvapí, někoho ne, ale je to nic. V tomto dárku se totiž skrývá mnoho. Každým rokem jsme měli problémy s tím, co tomu druhému koupit. Představovalo to mnoho času na tápání po obchodech, přemýšlení a nakonec se koupila nějaká blbost. Která sice potěšila, ale oba jsme věděli, že se v tom skrývá spousta času lítání po obchodech. Po těch mnoha letech prostě už došla fantazie, ale umožnila nám vymyslet geniální dárek.
A tak každoroční nic pro nás oba znamená, že jsme v klidu, nenervujeme se a přesto na sebe myslíme a užíváme si těch pár minut volna, které jsme si tímto rozhodnutím nadělili. Pak zajdeme na pivo a je to lepší než deset dárků.

Možná je v mém postoji trochu cítit můj odpor proti tradicím. Já vím, že to není dobré a tradice by se měly udržovat. Ale nemohu si pomoci.

Jak najednou přijdou Vánoce, tak musí být to cukroví. Nechytat prosím za slovo. „Cukrovím“ vyjadřuju všechny ty věci, co se dělají jen o Vánocích. A proč? Protože kalendář řekne, kup dárky, ozdob strom a upeč cukroví. Proč zrovna o Vánocích? Já na něj mám chuť v srpnu, já chci Vánoce třeba jindy než v zimě. Problém je v tom, že takto drastickou změnu doma neprosadím.

Marně vysvětluju, že nemusíme mít deset druhů cukroví. Marně vysvětluju, že pro mě je důležitější, když je klid a nikdo nic neřeší. Klidně ať je doma dva dny neutřený prach, cukroví ať je klidně z Delvity (i když domácí je lepší, ale upečeme si rohlíčky, až na ně budeme mít chuť – třeba v září). Je to marný. Tradice je tradice. Zakořeněné představy o Vánocích už v lidech zůstanou.

Já to prostě nechápu. Čtrnáct dní se gruntuje. Někdy se to udělat musí, jasně. Ale proč zrovna v době, kdy jsou svátky klidu? Klid je od slova „být v klidu“. Čtrnáct i více dní se člověk honí za dárkama, pak se to najednou rozbalí, nadělá se bordel (takže 14 dní úklidu je v pdachu) a druhý den už člověk pomalu o ničem neví. Třetí den už se musí jít do práce, protože se před Vánocema kvůli dárkům něco nestihlo dodělat. A pakže jsou to svátky klidu. Lidi na ulicích rozhodně klidně nevypadají. Je to davové šílenství, ne svátky klidu a pohody.

Vypadám jako ztracený případ, co? Hmm, já vím. I narozeniny většinou ignoruju, protože (jako na potvoru) když mám narozky, nemám na nic náladu. Ale to jsem odbočil.

Vím, že to není správné, tradice jsou jedním z motorů národa. Ale nemohu si pomoct. Je to stále o tom samém a mě už to nebaví. Asi jsem divný, ale mně stačí, když uvidím i uslyším ty, které mám rád. A období, které je od 23.12. do 31.12., je k tomu ideální. Ale nepotřebuju si k tomu nic rozbalovat, nic řešit, nic uklízet, někam se honit ani vlastně nestojím o cukroví a další Vánoční pochoutky. Taky nechci, aby se ostatní nervovali jen kvůli mně. Aby mi „něco“ koupili jen proto, že musí, že jim to nařizuje kalendář. Proč? A když, tak na to mají přece celý rok.

Dobré slovo zabalené do upřímnosti, případně ještě převázané láskou. To je dárek, který mě může o Vánocích překvapit a potěšit. Ale těch je zoufale málo a nedají se koupit (bohužel i bohudík)…