Před časem jsem „listoval“ elektronickým archívem z dob mého studia a narazil jsem na jeden zapomenutý článeček na téma univerzitního vzdělávání (připíchl jsem si ho mezi ostatní Publikační činnosti). Není na něm až tak zajímavý ani tak obsah, ale to, jak ten text vznikl. Podkladem byla myšlenková mapa. Po dlouhé době se tedy vracím k myšlenkové mapě, která se může hodit, když člověk ví, kdy a na co ji může použít. K čemu tedy je?
Myšlenková mapa slouží pro přehledné a vizualizované zaznamenání problému, situace či projektu. A nejen k zaznamenání. Pomocí myšlenkové mapy si lze situaci daleko lépe zapamatovat nebo následně popsat souvislým textem, který má hlavu i patu. Pro sestavení mapy se vyžaduje trochu úsilí a přemýšlení, ale jakmile je na světě, už je jasno a je jednodušší se v celé záležitosti, kterou řešíte, orientovat.

Představme si, že mám zpracovat zadání nějakého projektu. Co bych v první řadě měl udělal? Napíšu si asi pod sebe všechny možné funkce a části, které má projekt obsahovat. Následně tyto části rozpracovávám a tvořím jakýsi logický celek. Dost často se ale stává, že to co rozpracuji v první části, má souvislost s něčím, co rozvíjím v další části. Ale ne vždy je možné to propojit. Buď proto, že na souvislost prostě nepřijdu, nebo je to vzhledem k velké „vzdálenosti“ nespojitelné. Na skryté souvislosti se většinou přijde až když už je pozdě a pověstný „dům-s-komínem-dolů už je postaven“.

Naproti tomu, měl bych si nejprve nakreslit myšlenkovou mapu, která vystihne nikoliv jen funkční podstatu, ale hlavně logické vazby mezi jednotlivými celky. Vyplynou z ní hlavní a důležité části. Někdy se přihodí, že už jen tím, že se dívám na nakreslené obrazce, objevím souvislosti, které obvykle všem unikají. Na základě takovéhoto schématu lze pak sestavit poměrně přehledné a logicky uspořádané zadání, které respektuje logické celky a je rozvíjeno od jednoduchého po složitější.

Každý to má v sobě
Každý má ve svém mozku pro každou situaci vytvořenou nějakou myšlenkovou mapu. Z nějakého – asi pohnutého akademického – důvodu, se tyto myšlenky snaží člověk vždy nacpat hned do lineárního modelu. Takový model si můžeme představit jako kapitoly v knize jdoucí po sobě. Je velmi obtížné, z myšlenkové mapy, uložené v paměti, sestavit třeba již zmíněné zadání projektu, aniž by se na něco nezapomnělo. Někdo to dokáže lépe, někdo hůře a někdo vůbec. (viz. dále). Proto je lepší si alespoň načrtnout myšlenkovou mapu a podle ní dále postupovat.

Příklad takové velmi jednoduché myšlenkové mapy jsem našel v jednom textu na internetu – zde.
Myšlenkovou mapu lze uplatnit překvapivě i při učení cizích slovíček. Nalezl jsem příklad mapy, která reprezentuje česko-anglický slovníček.
Vazby mezi jednotlivými slovíčky nejsou lineární, jako například v obyčejném slovníku, ale mají vazby spíše asociační. To jest, slovíčka jsou uskupena do logických celků podle toho, jak spolu souvisejí a jak si je autor na základě svého uvážení, uspořádal. Pro zapamatování je to jistě lepší způsob.

Hodí se vždycky?

Na co lze ještě myšlenkovou mapu využít? Nedávno jsem byl na jedné pracovní schůzce a kolega, se kterým jsme jednali, si dělal zápis zajímavým způsobem. Nikoliv stylem odrážka – poznámka. Ale kreslil si myšlenkovou mapu. Vypadalo to docela zvláštně, až dětsky. Teprve později jsem si uvědomil, že si tímto způsobem zaznamenával naše myšlenkové pochody s vazbami, které jsme mu naznačili, ale neuvědomovali jsme si je. Na základě této mapy pak byl schopný, nabídnout nám lepší řešení. A zároveň podat svému nadřízenému rychle a přehledně zprávu z našeho jednání.

Samozřejmě, že myšlenková mapa se nehodí na vše. Když máte poradu, kde se probírá tucet nesouvisejících věcí od propouštění až po chybějící lžičky, těžko vám pomůže mapa.

Pokud ale začínáte řešit nějaký komplexnější problém, uvažujte o myšlenkové mapě. Myslím, že by to mělo být i povinné učivo na středních školách. Zvláště některým by se to velmi hodilo. Například, včera jsem dostal zadání k výrobě jednoho menšího projektu. Takhle zmatené zadání už jsem dlouho neviděl. V jedné pasáži je nasypáno vše bez ladu a skladu. Popis designu spolu s popisem funkcí, do toho ještě struktura dat, nějaký příklad a ještě popis toho, co s tím budou dělat ostatní. Jedním slovem – chaos. A přitom stačilo tak málo – trochu myslet.

Pozn.: Komentář Mudda mi připomněl, že na to existuje i software. Například MindJet.