Dneska to byl opravdu nějaký zabržděný den. No, nemám na mysli ploužení rychlostí 1km/h na Strakonické a následně na Barranďáku. Tam to opravdu dneska vypadalo, že někde na mostě postavili zeď a dál to nepojede. Stejně jako ta kolona jsem byl dneska odpoledne taky nějaký zabržděný.
Když jde člověk do obchodu, měl by u toho možná trochu přemýšlet…

Dnes jsem si pod Strahovem kupoval nové poklice na auto (jako sponzorský dar dalším zlodějům, proto si je možná nechám doma na poličce :-), chci je zaplatit a zjišťuju, že nemám žádný peníze. Tedy, jen asi 3 Kč. To byla celá moje hotovost.
Jako bych dnes neslyšel kolegyni na obědě vyprávět o tom, jak přišla do pekárny, navymýšlela si co všechno chce a nakonec zjistila, že nemá ani korunu. Tak zkusila platbu kartou, nebrali. Nakonec uspěla se stravenkami.
Já jsem také zkusil kartu, ale neuspěl jsem. Stravenky jsem ani nezkoušel. 🙂 Takže následovala cesta k bankomatu. Vybral jsem tak, aby to stačilo na nákup dnešní večeře a těch poklic. Cestou zpátky jsem se stavil v nějaké snad ještě komunistické prodejně potravin a nakoupil jídlo na dnešní večeři.
Následně na to přijdu opět do obchodu, kde jsem si zamluvil půl hodiny před tím ty poklice. Když už jsem tam byl, poručil jsem si ještě výstražný 3úhelník. Řekl jsem si, že za 148 je to dobrá cena. Vše bylo v pohodě, dokonce mi to ten ochotný, ale notně unavený, prodavač napsal na jeden paragon jako sadu kabelů (asi nemusím vysvětlovat proč 🙂 a nahlásil mi výslednou cenu. V tom jsem se ale poněkud orosil, protože při mých výpočtech u bankomatu jsem nepočítal s 3úhelníkem. Představa, že se dnes už podruhé strapním, mě naplňovala zvláštním masochistickým pocitem z vlastní blbosti.
A tak jsem sáhnul po peněžence, vytáhl bankovky a počítal. Chybělo 30 korun. Kouknu na drobné a tam se na mě smála dvacka a desítka, které jsme obdržel mimo jiné v těch potravinách. Uff. Nakonec to byl „hepáč“. 🙂 Ještě jsem mu nechal dýžko celé 2 Kč jako poděkování za ochotu. A v peněžence mám opět jen ty 3 koruny. 🙂