Boudo budko, kdo v tobě přebývá? Jeden „hodný“ chlapec, který rozhoduje svým vlastním chováním o tom, jestli ještě za hodinu bude žít nebo ne.
Tak do těchto dvou vět by se dal shrnout děj filmu Telefonní budka.
Včera ráno jsem slyšel v rádiu kladné hodnocení a tak jsme se na něj hned večer vypravili. A nelituji toho, je to opravdu zvláštně natočený snímek.
Děj se totiž odehrává v reálném čase, tj. minuta sledování filmu odpovídá i minutě děje ve filmu. Nejsou tam žádné časové skoky, dokonce ani prostorové. Vše se odehrává na jedné ulici v jedné telefonní budce (překvapivě :-). I děj samotný je přímočarý, lineárně se rozvíjející bez velkých překvapení a skoků.
Chvílemi se může zdát, že se člověk dívá na nějaké obrázky pořízené ze skutečné policejní akce. Tomu odpovídá i styl kamery. Jakoby celé situaci byl přítomen nějaký pozorovatel, který děj sleduje.
Nejbližší připodobnění stylu, jakým byl film natočen, je asi divadelní hra, ale ve formátu celovečerního filmu. Dýchne na vás ulice Manhattanu a hlavní hrdina (v hlavní roli Colin Farrell) vás přesvědčí opravdu o tom, že má fakt problém. A velký. Jak si s tím vším poradí se jděte přesvědčit sami.

Pokud nemáte přílišné nároky na speciální efekty či rozsáhlou výpravu a chcete vidět zajímavé drama s psychologickým nádechem a skvělými hereckými výkony , pak jděte na Telefonní budku režiséra Joela Schumachera. Té stovky za vstupné určitě nelituju.