Po letech cestování autem jsem byl nucen o víkendu absolvovat dvě cesty obyčejným linkovým autobusem. Musím říci, že to byla docelá příjemná změna. Zpočátku jsem měl obavy, že nenajdu nástupiště, že se budu cpát na místo řidiče nebo budu během cesty šlapat na pedály a řadit pomyslnou řadící pákou (nutno podotknout, že po mé pravici seděl vždy nějaký pán …:-)).
Naštěstí se tak nestalo. Osvěžil jsem si návyky ze studentských let a na nádraží jsem dokonce přišel včas, abych měl zajištěné volné sedadlo. Byl jsem mezi první desítkou, takže jsem si mohl sedadlo vybírat. Řidičův flek byl už obsazen nějakým chlápkem, který po mě chtěl necelých 80 korun – asi jako příspěvek na naftu, na jeho plat, na jeho pokuty a na benzín pro Mercedes jeho zaměstnavatele. Řidič tedy ještě po upozornění, že tašku budu mít mezi nohama (asi myslel na zemi) pak i skutečně řídil. Nic se za těch pár let nezměnilo, stále stejný stereotyp, žádné překvapení.:-)

Sedl jsem si dozadu a vytáhl notebook s úmyslem pracovat. Chtěl jsem si udělat pořádek na disku po proběhnuvší synchronizaci dat s pracovním počítačem. Problém byl v tom, že jak ten autobus houpal a drncal, tak se mi těžko strefovalo do kláves. Tak jsem toho po chvíli pln vyčerpání zanechal a pustil si film. U něj už mi houpání a drncání nevadilo.
Trochu jsem se bál, že budou okolosedící očumovat, ale ani tato obava se nenaplnila. Drncání působilo dobře i na ostatní a tak skoro všichni čuměli raději do sebe (tj. spali). 🙂 Měl jsem tedy klid „na práci“.

Podrtženo a sečteno. Kdyby jezdil autobus až k domu, tak to nemá chybu. Není problém s parkováním, je to levnější a časově mi to vyšlo jen o málo víc než autem. Taky si člověk může přečíst noviny – v autě tedy také, ale jen na rovince a v zatáčce jen pokud jsou kolem ní svodidla.

Každý líčí cesty autobusem jako horor a ono ejhle, horor se nekonal. Naštěstí. Ale každopádně, příště raději pojedu autem. 🙂