Je mi z toho všeho tak trochu na zvracení. Jen si to představte. Malé děti si hrajou na písku, ve školce si povídají o tom, jaké dneska odpoledne budou dělat bábovičky a jak hluboký tunel se včera podařilo v písku vyhloubit. Pak se Pepíčka ve školce paní učitelka zeptá, jaký bábovičky už umí on a jestli by povyprávěl i o bábovičkách Frantíka a dalších svých kamarádů. Ten to samozřejmě rád udělá, protože plácat bábovičky ho baví. A co ho baví ještě více, je sledovat, jak dělají bábovičky ostatní. A co ty tunely. No, paráda. Pepíček je spokojený. Až jednoho dne …
Až jednoho dne přijde zlý Filip, černá ovce třídy, a začne se podivovat nad tím, proč Pepíček plácá o bábovičkách. Najednou je Filipovi divné, proč by měl někdo o bábovičkách někde vyprávět. A podivuje se, koho zajímá, kolik bábovičkářů je v Čechách, do jakých školek chodí, jaké mají maminky a tatínky.

Pepíčkovi je to samozřejmě jedno. On to nedělá proto, aby Filipovi ukázal, jaký je kabrňák, že si umí sehnat informace o pískovištích. On to dělá jednak proto, že ho to baví. Navíc si může při tom trénovat cizí řeči, protože paní učitelka to nechce slyšet česky. Může taky poměřit své síly s ostatními, kteří mají stejný zájem o bábovičky.

Když se vrátí Pepíček zpátky od paní učitelky do lavice, někteří si ho prohlíží bodavým pohledem. Dokonce někteří (již zmíněný Filip) již přemýšlí o tom, že sepíší petici s názvem „Stop bonzování o bábovičkách učitelkám„. Jenže pak si uvědomí, že s podobnou peticí už jednou narazil a tak jen ostatním popisuje, jaký je ten Pepíček stupído, že povídá učitelkám o bábovičkách a pískovištích. Na kterých je (btw) stále dost nasr*no od psů a jiných zvířátek.

Na to se chytne Jeníček a začne se skorem omlouvat za to, že taky staví bábovičky. Ale že ho bábovičky jeho spolužáka za školky, známého Karlíka, vůbec nezajímají, dokonce jim ani nerozumí. Nechápe tvary jeho báboviček, ani nerozumí tomu, z jakého písku je dělá. Skoro se zdá, že snad z nějakého hno… bláta. Ale Jeníčkovi je to naprosto jedno, ten má svůj píseček. Jen je mu líto, že každýmu říká, že staví bábovičky. Lepší by bylo říkat, že staví samostatné entity různých tvarů vyrobené z pískového materiálu. Ale to mu přijde zas moc dlouhé.

Když se děti ve školce pohádají o autíčko, toto je jim iHNed zabaveno a je klid. Co ale zabavíme klukům z tohoto příbehu?

Já bych jim zabavil klávesnice s tím, že je dostanou až na konci školního roku. Bez nich by totiž nemohli plácat další bábovičky a byl by naprostý klid. 🙂