O tom se nedá nenapsat. Blog se už prodral i do tištěnýho periodika. A tentokrát do ničeho menšího, než je deník Metro. My chudí, co jezdíme ještě do práce metrem, máme ode dneška možnost číst si sloupek nějakého dohola oholeného pána, který velmi připomíná jednoho blogera. Já jsem ten sloupek ponejprv přehlédl, ale víla, sedící vedle mě, do mě dloubla a s poznámkou o ignorování ukázala prstem na toho pána. Nejdřív jsem ho nepoznal a až po sklouznutí očí na popisek se mi rozsvítilo. Jo! Daniel Dočekal! 🙂 To je ten Pooh. Znáte, ne? Malej, hubenej…:-))
Samozřejmě jsem si sloupek přečetl, sice od konce, ale přece. Pokud očekáváte, že se Danielův styl pro Metro změní, tak nezměnil. Je špatné, že nejdou správně některé městské hodiny, bude arktická zima, auta nesvítí, ač by měla. K tomu poslednímu je ale třeba dodat, že mnohem více aut v době, kdy svítit nemusí, tak přesto svítí. Dokladem toho je i sám autor, který se svěřil s tím, že svítí celoročně. Tož, nechť mu jeho světlo vydrží co nejdéle.

Ale to jsem odbočil od sloupku jako takového. Ještě jsem se nestačil v práci ani usadit a už za mnou přišel kolega nejen s dnešním výtiskem Metra v ruce, ale také s nechápavým výrazem ve tváři a se slovy „četl jsi tohle?„. Jojo, to jsem viděl, jezdím metrem, opáčil jsem. „Je přece úplně jedno, jak se tomu říká, třeba Metroblog, ale musí to být o něčem.“ Mno, jeho názor.

Každopádně, Daniel by měl nahradit alespoň 50% negativních myšlenek něčím humorným a podělit se o to s čtenáři. Po ránu, kdy se tenhle deník nejvíc čte, je totiž každá pozitivní nebo vtipná zpráva zádoucí. A těch je v (M)metru po ránu jako šafránu. I když, v kontrastu toho, že někdo spáchal další atentát, působí informace o nefunkčních městských hodinách taky poněkud humorně. 🙂

Sloupek bude vycházet i na internetu na metroblog.pooh.cz, ale vždy s dením zpožděním.