Už je to vlastně všechno dávno
Kdy bílou hůlkou barvil plátno
Hořká slza vrací ho zpátky
Zůstaly jen dva šťastné pátky

Při svíčce štětec jemně namáčí
Zas chtěl by ji mít v náručí
Mlčet ve dvou, poslouchat vánek
Když celý svět předstírá spánek

Ale dál a dál stál tam sám
Maloval společnému obrazu rám
Chtěl jejím snům lásku dát
Tím jedním tahem několikrát

Vždy vzal ji za ruku a políbil
Lásku věčnou jí teď neslíbil
Však nalít’ zas očím zářivým
Štětec proklál srdcem svým

Ona už zvyká si na bílý stín
Proč zbyl jí jen obraz a splín
Věčnou bolest plátno maluje
A hořkost do rámu vsazuje

Poslední minuta splývá s vteřinou
Slabost nepřemůže touhou svou
Však Děkuji připisuje nad rám
Neb další obraz namaluje si sám