Představte si, že se zabýváte zlepšením pozice statisíců různorodých článků zpravodajského portálu ve vyhledávačích tak, aby to pokud možno nestálo ani korunu. K tomu máte k dispozici pouze hordu autorů, kteří se soustřeďují jen na to, aby stihli do uzávěrky napsat (dobrý) článek. Je jim většinou úplně ukradené, že by měl mít nějaké parametry, aby si ho vyhledávače všimly, a nebo dokonce aby mu daly pěknou známku.

Provádět alespoň základní optimalizaci pro vyhledávače u webu, který obsahuje tisíce a statisíce článků je poměrně obtížný úkol. Ne-li přímo nemožný.

Při tak velkém počtu heterotématických článků je – s prominutím – úplná blbost optimalizovat každý článek zvlášť. To by jen „SEOlizace“ jednoho článku stála víc než napsání článku samotného. Optimalizovat celý web tak, jak se obvykle provádí optimalizace u firemních prezentací, je také nadlidský úkol. Když jste sevřeni redakcí, obchodem a marketingem a musíte vyjít vstříc jejich někdy až nepochopitelně protichůdným požadavkům, na zásadnější vylepšování už moc prostoru nezbývá. Nějaké snahy lze pozorovat na všech našich zpravodajských portálech. Vnímavý čtenář si jistě obrázek udělá sám.

Je tu však ještě třetí cesta, zlatá střední. Dá se optimalizovat celý web v rámci možností a poté čas od času zapracovat na jednom konkrétním vybraném článku a z něj udělat tahouna. Že to není nic nového? Ano. Z novinářského hlediska je to věc stará desetiletí (i na Internetu známé „otvíráky“, digesty, dynamické bannery), ale proč nepomoci i jinak, moderně?

Pomohu si příkladem z poslední doby. Použiji Ester Ládovou jako aktuální příklad.

Když Láďa Bittner psal zde na Lupě o důsledcích kauzy Ester Ládová vs. Milionový pár, sledoval jsem vývoj svého (kosočtverečného) článku o Ester, který nebyl dokonce ani vhodně optimalizován na nejvyhledávanější slovní spojení. Přesto byl nějaký čas na 4. – 5. místě ve vyhledávání v Seznamu, odkud proudilo zhruba 80 procent čtenářů tohoto článku. Kladl jsem si otázku, proč na předních pozicích vyhledávačů jsou v tomto případě jen buď pochybné stránky a nebo blogy. No, takže vlastně samé pochybné zdroje 🙂 Žádný – ani bulvární – zpravodajský server se tam neobjevil. A přitom mohl takto získat desetitisíce nových návštěvníků na téma, které se dalo zpracovat i slušně bez jediného nahého pixelu.

Když odhlédneme od toho, že povyk kolem Ester měl poněkud obnaženou příchuť, byla to totiž velmi zajímavá mediální kauza. Nova samozřejmě nezrušila Milionový pár proto, že jedna z účastnic nafotila porno, ale proto, že se o tom v médiích (tj. i na Internetu) mocně debatovalo. A to byla šance, jak přilákat mnoho nových návštěvníků a v neposlední řadě jak si jednoduše ověřit některé SEO techniky.

Toto pochopili asi jen někteří jedinci, provozovatelé malých soukromých bezreklamních webů, kterým je návštěvnost na dvě věci (na ukojení ega a k následnému rozčarování z červené šipky v Toplistu). Pravda, někteří to poněkud přehnali, ale to je jejich věc. Na samotném faktu, tedy na využití veřejné bubliny k přilákání nových návštěvníků, není nic špatného. U velkých portálů, které jsou více či méně závislé na protočené reklamě, na takovéto úvahy není bohužel většinou moc času. Je to překvapivé o to více, že zde už jde o peníze!

Přitom na příkladu Ester vidíme, že TO funguje. Že i když v článku není jediný obrázek s nahou osobou, přesto přitáhne lidi. Dokonce hodně lidí. A stačí k tomu opravdu málo.

Záměrně jsem si vybral případ Ester, který je hmatatelný, ještě trochu živý a dostatečně velký. Také proto, že takovéto případy nutí k většímu zamyšlení a leckomu změní úplně nahlížení na svět. Mezi nimi byl zřejmě i Miloš Čermák, který se v Reflexu přiznal k tomu, že teď na každou ženu, kterou potká v metru, pohlíží apriori s otázkou, zda „má či nemá (…) na Internetu porno fotky„. Zajímavý pohled, že?

(vyšlo na www.lupa.cz)