Dnešek jsem si vyčlenil na zařizování, běhání po úřadech a podobně. Nakupilo se mi toho víc a z práce bych to nestíhal. Takže jsem ráno pěkně vyrazil ze své domoviny – drsného severu – směrem ku Praze. Silnice byly dopoledne docela prázdné, takže za slabou hodinku jsem byl v Praze a první zastávka měla směřovat k Obchodnímu soudu na Praze 2 a do jedné firmy na I.P. Pavlova, což je kousek.
Jezdím v Praze už léta a stále mě překvapuje nemožnost zaparkovat na některých místech Prahy. Jedním z těch mnoha míst je i okolí I.P. Pavlova a Náměstí Míru. Jezdil jsem dokolečka zhruba půl hodiny, až jsem nakonec zaparkoval. Pravda, dvě tramvajové zastávky od místa, kde jsem chtěl původně zaparkovat. Ale co, aspoň něco.

Na Obchodním soudě bylo taky lidí jak nasr… Fronta u výdeje výpisů z OR zaplnila celu asi 20 metrovou chodbu. Tak jsem si stoupl pěkně nakonec a čekal. Naštěstí se to hýbalo svižně. Takže za zhruba 20 minut jsem byl na řadě a paní už ve dveřícvh na mě houkla:

„Diktujte IČO“

Já konsternován, podávám starý výpis a říkám, „tady ho mám napsané“ a ona stejným tónem, jako bych nic neřekl, opakovala:

„Diktujte IČO“

Tak jsem diktoval. 🙂

Po této epizodce jsme se vydal zpět na I.P.Pavlova, kde mě už nečekalo žádné překvapení. O to víc překvapen jsem byl, když jsem si uvědomil, že nevím, v jaké ulici jsem zaparkoval. Když jsem totiž parkoval a vylézal z auta, telefonoval jsem a tak jsem si neuložil do paměti ulici.

Naštěstí jsem auto po zhruba čtvrt hodině našel. Bylo kupodivu tam, kde jsem ho zanechal. A cestou autem (po trase tram 16 směrem k Nám. míru) se mi podařilo z okýnka auta vyfotit starou škodovku, která zajímavě parkovala. Inu, ty Zlaté stránky se dají v době internetu ještě docela dobře využít. 🙂

Nyní mám tedy půl věci zařízeno, odsunul jsem se domů oddychnout a teď budu pokračovat k účetní(mu). Mám krátký seznam toho, co vše chci s ní(m) probrat, tak to bude asi taky veselý.