Tenhle film by se měl jmenovat v češtině spíš Vnuknutí. Bohužel překladatelé udělali doslovný překlad, takže je to Počátek. Na ten film, který režíroval Christopher Nolan a premiéru měl už loni, jsem narazil náhodou na ČSFD. Zaujalo mě, že má hodnocení 89 %. A tak výběr nedělního filmu byl velice jednoduchý. Zvlášť, když jsem zjistil, že tam hraje Leonardo DiCaprio.

Záměrně jsem si nechal na napsání techto pár slov dva dny odstupu. A i po těch dvou dnech mohu prohlásit, že to je zase jeden z mála filmů, který stojí za to vidět a který ve vás nějakou dobu zůstane.

O čem to je? Mno, to se nedá moc popsat. Asi bych začal tím, že hlavní hrdina (DiCaprio) se živí vykrádáním myšlenek, což dělá tak, že se lidem „nabourává“ do snů.

Jednoho dne dostane zakázku, která jde tak trochu opačným směrem. Má za úkol nikoliv myšlenku ukrást, ale myšlenku vnuknout. Jakou zvolí DiCaprio strategii a zda se mu to podaří, nebudu prozrazovat. Co však prozradit můžu je to, že vás film nenechá chvíli vydechnout.

Stále musíte být ve střehu a sledovat, v jaké dějové lince se zrovna příběh odehrává. Fígl je v tom, že se DiCaprio dostane nejen do snu „oběti“ (to je už brnkačka), ale v rámci toho snu se noří do dalšího snu a v rámci něj do dalšího snu. Příběh se tak odehrává paralelně ve 3 úrovních snů (plus jedna realita). Dost velká haluz na to si to vůbec představit. Natož ještě sledovat další překážky, kterými DiCaprio a jeho tým musí projít.

Film je natočen tak, že samozřejmě pro diváka není problém zjistit, kde (v jaké úrovni snu) se zrovna děj odehrává. Problém je udržet v hlavě dějovou linku, vazby mezi jednotlivými sny a jejich zákonitosti.

No, řeknu to takhle – je těžké se od něj odtrhnout. Většinou, když se díváme na nějaký film, tak děláme někde v průběhu přestávku – většinou na občerstvení či vyčůrání se. Tenhle film (a to jsem si uvědomil až když skončil) nám nějak nedovolil udělat pauzu. To prostě nešlo. Od začátku až do konce mi jely závity v hlavě a přemýšlel jsem nad tím, co se tam odehrává, jak je to možné, co s čím souvisí atd.

Třeba to, jak se dostat ze snu ven do reality. Většinou se v běžném životě probudíte tak, že vás ve snu někdo zastřelí, nebo odněkud někam spadnete. Přesně to Nolan používá jako takový řízený exit ze snu. Jak to ale udělat, když jste ve druhé úrovni snu? Tedy ve snu se vám zdá sen? Když vás někdo zastřeli ve druhé úrovni snu, tak byste se měli vrátit o úroveň výše, tedy do toho prvního snu. Jenže už jste mrtvý. Co pak? A teď si přidejte třetí úroveň snu. A teď do toho princip času. Zatímco spíše 5 minut, ve snu běží čas pomaleji, takže se vám zdá, že uběhla nejmíň hodina. A co když z toho snu skočíte do snu? Co pak se stane s časem? Uuuuaaaa. Pozor ale, nepřehánějte to s tím přemýšlením, aby vám neexplodovala hlava. 🙂

Režisér Nolan tam (kromě nějakých nepřesností, ale nebudeme hnidopichové) nechává poměrně dost prostoru na přemýšlení a domýšlení.

Excelentní je ovšem závěr. Pokud jste celý film byli tak nějak v klidu a dějem jste plynule proplouvali – první úroveň snu, jasně – druhá, jasně – třetí, jasně – a teď zase zpátky – mezitím nějaké střílení, nějaké matrixovské efekty, nebo třeba dlouhá scéna ve stavu beztíže (což mimochodem, když si to domyslíte, jak ten stav beztíže vznikl a proč je tak dlouhý, tak nezbyde než zvolat WOW!), tak na konci vás to prostě musí dostat.

Jak?

Mno, to samozřejmě neprozradím. Každopádně Nolan tam nechává nejen v průběhu děje, ale i na konci dost velký prostor pro diskuse, dohady a přemýšlení. Dokonce se na internetu o tom vedly hodně diskuse (nebudu na ně linkovat, některé prozrazují děj i závěr!).

Nolanovi se podařilo vnuknout přes ten film myšlenku. A té se nezbavíte, už to ve vás bude navždy. Počátek (Inception) je jeden z mála filmů, který je asi nutné vidět dvakrát. Když už kvůli ničemu, tak alespoň kvůli tomu konci…

BRAVO!