Začínám mít takový pocit, že tu vzniká další falešná představa o určité skupině uživatelů Internetu. O vyvolených, kteří mají rychlou linku. Mezi vyvolené jako první patřili studenti. Je to už nějaký pátek, co se o nich a o jejich rychlém Internetu zuřivě debatovalo. Zejména o těch, kteří se usídlili na jednom pražském kopci.

Měli (a doufám, že ještě mají) velmi rychlé připojení na Internet, a tak si mohli dovolit to, o čem si tenkrát mohla parta uživatelů dial-upu nechat jenom zdát. Měli možnost stahovat filmy, muziku a v neposlední řadě i nějaký ten software. Opakuji – měli možnost. To ještě neznamená, že to dělali, že? Nebo ano? Pan Dalík s Večerkem taky měli možnost dát úplatek panu Kořistkovi a nikdo neví, jestli této možnosti využili. Ale o tom tato „grossa“ není. Rychle zpět k rychlosti Internetu.

Nikdo se tehdy studentů neptal, jestli ten rychlý Internet používají i k něčemu jinému, než ke stahování nelegálního software. Dostali štempl pirátů a bylo vymalováno. Přitom rychlý Internet se dá využít i jinak. Mimo jiné jsme třeba před zkouškou z matematiky s kolegou, který bydlel o pár kilometrů dál, konzultovali příklady. Telefon byl drahý, ICQ neohrabané, ale internetové „telefonování“ přes BuddyPhone bylo naprosto vyhovující. Zkuste si to na dial-upu nebo přes GPRS.

Předešlé dva dny jsem použil k připojení k Internetu právě zmíněný GPRS a musím přiznat, že to bylo pro mě trochu utrpení. Normálně pracuji na rychlé lince a většinou brouzdám tak, že otevírám více odkazů najednou do nových panelů (zejména při googlování), abych se nezdržoval vracením se na výsledky vyhledávání. A postupně jednotlivé stránky procházím, otevírám další okna, zavírám již prošlá atd. K tomu ještě občas stáhnu nějakou utilitku nebo dělám zálohu skriptů na serveru. Své pracovní návyky jsem nezměnil, ani když jsem byl připojen přes GPRS. Jenže v tomto případě mě tento způsob práce hodně zdržoval. Po otevření několika oken najednou jsem narazil na to, že ani to první okno se mi ještě nenačetlo tak, abych mohl začít číst a nějak s obsahem pracovat. Mé brouzdání se proměnilo v neustálé čekání. Tak o takovýhle Internet nemám zájem. Možná ještě tak jako zálohu, když vypadne rychlejší linka. Ale pro kloudnou práci rozhodně ne. Internet mě nemůže zdržovat, od toho jsou tu přece jiní.:-)

Tento týden jsem nejen na Internetu zaslechl názory, že rychlý Internet je k ničemu a hodí se jen pro stahovače nelegálních věcí. Že stačí i pomalejší linky a že by spíše webmasteři měli dělat takové stránky, které se načítají rychle i při připojení přes poštovní holuby. Nic proti odlehčeným stránkám, to je základ. Ale takovýto přístup je jen odrazem krátkozrakosti (či závisti) těch, kteří rychlou linku mít nemohou. Jak se má pak Internet rozvíjet a přinášet nové aplikace a nová využití, když ten, kdo má rychlou linku, je hned označen za piráta?

Uživatelé poměrně rychlého kabelového připojení mají omezený datový limit. Jak tedy mohou například sledovat online video přenosy? Nebo poslouchat rádia, která by jinak poslouchat nemohli? To je pak naprosto zbytečné rozvíjet další internetové služby, náročnější na objem přenášených dat.

No, co. Hlavně, že už každý ví, do jaké škatulky patří. Pomalé připojení = hodný člověk. Rychlé připojení = hacker, pirát, špatný člověk. Včera jsem byl hodným člověkem. Dnes už je ze mě grázl. A dobře mi tak, mám se spokojit se šnečím Internetem.

(vyšlo na www.lupa.cz)