Následující pokus o poezii nebyl inspirován žádnou skutečnou událostí ani skutečnou osobou. Stejně jako některé předchozí básně je i tato inspirována jen aktuálním rozpoložením, momentálně tedy během vánočního času…

Vánoční dárek

Nikde nedá se koupit
Vánoční dar nejcennější
Snaž se to prosím pochopit
Prachy jsou vždy vedlejší

K čemu je ti bohatství
Můžeš koupit dům a jít spát
Ale hádej, kolik dějství
Každý má na světě hrát

Až budeš příteli velikej
A ohlížet se zase budeš zpět
Miluj, směj se, pomáhej
Připrav si bílý květ

Nevíš, jak krutý život bývá
Jen z knih to znáš
Plač, co jiného ti zbývá
Z okna život nevnímáš

Vím, že ostatní to neznají
Když navždy mi uhasíš
Plamínky malých nadějí
A bolest krutou způsobíš

Životem jak jednosměrnou ulicí
Povozem kupředu uháníš
Pohlédneš na vetchou stanici
Však směr spřežení nezměníš

Jsem pro tebe svět celičký
Voníš, v náručí mě schováváš
Já už nejsem tak maličký
Ty volně žít mě necháváš

Uvědomíš si, že ujel ti vlak
Až když není komu zašeptat
Mám tě rád, věř mi, je to tak
Už na nic nemusíš se ptát

Dar nejcennější také mám
Chci ho jednou tobě dát
Ten Nejvyšší rozhodne sám
Ale přece nemůže se vzdát

Znám tě celé mé bytí
Mám tě rád, říci neumím
Ale přines bych ti živé kvítí
Až zas k tobě zabloudím.