Když jsem tu psal někdy skoro před rokem o knize Bushova válka (v orig. Bush at war) od Boba Woodwarda, netušil jsem, že dostanu k vánocům další knihu z pera tohoto autora. Není to pokračování, leč spíše její předchůdkyně. Knihou Všichni prezidentovi muži se Bob Woodward stává mým dalším oblíbeným autorem. Nechci tu popisovat o čem kniha je, ostatně, lze si přečíst jinde. Daleko raději bych ke knize chtěl napsat to, co mě na ní zaujalo.

Zprvu jsem si říkal, že aféra Watergate jde úplně mimo mě – jak časově, tak i tématicky. Kniha samozřejmě podrobně popisuje tuto aféru, ale jsem si jistý, že existuje spousta jiných knih se stejným tématem. Co je tedy na téhle vyjímečné? Je to úhel pohledu a osoba vypravěče.

Autoři knihy (Bob Woodward a Carl Bernstein) byli tehdy na pozici novinářů ve Washington Postu a měli na starosti „novinářské“ vyšetřování kauzy Watergate. Ač pracuju ve velkém vydavatelství, kde se to novináři jen hemží, dosud jsem si nedovedl moc představit práci takového investigativního novináře. Oči mi trochu otevřela právě tato kniha, kde Woodward popisuje jak on sám spolu se svým kolegou procházejí touto aférou a snaží se spojovat zdánlivě nespojitelné, vypátrat takřka nevypátratelné a podávat o získaných informacích podrobné zprávy do novin. Zejména se mi líbilo, jak přistupopvali ke svědkům, jak se z nich snažili „vytáhnout“ tajné informace tak, aby neporušili slib mlčenlivosti či dokonce zákony.

Mimochodem. Když jsem ve stejné době, kdy jsem četl tuto knížku, sledoval i aféru Grossova bytu (Watergate srazilo vaz prezidentovi USA, Grossgate patrně nepřežije náš premiér), představoval jsem si, jak asi novináři shánějí informace, komunikují se svědky a hledají svědky další. Někdy to musí být opravdu zajímavá práce.