Film Jana Hřebejka HOREM PÁDEM je zase trochu jiný, než všechny jeho předchozí snímky. Je to křehká, ale hořká komedie, ve které se rozvíjí několik zdánlivě nesouvisejících příběhů. Ty se pak postupem času prolínají a propojují v jeden kompaktní celek.

Příběh nemohu popisovat, protože bych i malým náznakem prozradil hodně, ale nemohu nevytknout skvělé výkony všech herců. Za všechny snad jen namátkou ty, na které jsem byl zvědavý a kteří mi utvěli v paměti.

Byl jsem hodně zvědavý na Jana Budaře (ten je známý z role přihlouplého panice z filmu Nuda v Brně), protože jsem si ho nedovedl představit jako normálního člověka. V Nudě v Brně jsem pojal podezření, že je opravdu mentálně postižený. Ale v Horem Pádem hrál obyčejného závozníka a opravdu mne svým výkonem překvapil. Zvláště v druhé části jeho partu, kdy ač měl roli spíše grázla, ukázal, že není tak špatný. Ale vše podával tak nenásilně, že jsem mu opět uvěřil, že je takový i ve skutečnosti. Z Jana Budaře roste velký filmový herec.

Pavel Liška, komická postavička zlodějíčka, který rád křičel "chyťte zloděje". Spolu se svým komplicem vytvářeli dokonalý obraz toho, jak se u nás chovají kriminálníci a hlavně, jak s nimi (ne)zachází Policie. Opravdu ukázkové. Naštěstí i příslušníci měli smysl pro humor. Ale zajímalo by mě, kdy Liška dostane normální charakterní roli. 🙂

Emílie Vášaryová a Petr (?) Forman hráli dvojici matka a syn, který přicestoval z Autrálie. Forman zřejmě hrál tak trochu sám sebe. Ošlehaný světem, sluncem a životem přijel za svou matkou, kterou mnoho let neviděl. Jenže jeho maminka se během té dlouhé doby proměnila. Navenek to byla stále ta veselá žena, která pro vtip nešla daleko, ale uvnitř jí rozežírala křivda. A možná ne jen jedna. Nevyvolávala soucit, avšak spolehlivě dokázala sevřít k hrdle. Když si člověk odmyslel hysterický nádech této postavy, musel se hluboce zamyslet nad tím, jestli tato žena jednala adekvátně.

Celý děj spojoval příběh dvojice Franty s Milčou, ona toužila mít dítě, on byl vlastně jen smolař na entou, ale s dobrým srdcem. Franta, tedy Jiří Macháček – známý to MIGař, se narodil na špatné hvězdě. Díky své vášni pro fotbal se dostal do průseru, ze kterého už nebylo úniku. Táhlo se to s ním, nejen díky jeho kamarádovi (toho až fanaticky dobře zahrál Jaroslav Dušek), jako smrad. A aby toho nebylo málo, dost starostí mu dělala jeho žena, až chorobně toužící po dítěti. Že to nakonec nějak s dítětem vyřeší, se dalo zjistit celkem brzy. Vlastně ještě dříve, než k tomu vůbec dojde. A Franta? Ten na to opět doplatil. "Bůh není, a proto fandím."

Jako červená nit se příběhem táhne i zřetelná rasová otázka. Jsou horší vietnamci, nebo běženci z Čečenska a nebo český přistěhovalec v Austrálii? A co romská komunita? A musí být vždy rómská komunita menšinou? Všechny tyto případy mají jedno společné. Je jedno, jaké jste národnosti, i vy se můžete octnout v postavení nějaké menšiny. V tu chvíli budete jistě rádi, když se s vámi bude zacházet alespoň uspokojivě, když už ne velmi dobře. Jenže, problém je v tom, že je to začarovaný kruh, ze kterého není úniku. A ač má Franta šanci se z tohoto kruhu dostat, podlehne. Jako už několikrát předtím.

Pro toho, kdo nechce, nemusí to být hluboký film. Ve filmu lze nalézt mnoho odkazů k zamyšlení a nevím, jestli to byl prvoplánový cíl Jana Hřebejka a Petra Jarchovského. Stejně jako jeho předešlé filmy, ani Horem Pádem není čistá komedie, je to obyčejný, ale vtipný pohled na smutou realitu všední současnosti.

Nevím, jestli má tento film naději na Oskara. Rozhodně by ale měl mít naději na to, abyste ho viděli. Pokud vás už unavují předem nalinkované příběhy amerických filmů, na Horem pádem určitě jděte. Jsem si jist, že se vám trefí do noty.