Jsou lidé, kteří když něco slíbí a pak to nesplní, z toho mají přinejmejmenším špatný pocit. Pokud jim tedy jejich závazek někdo připomene nebo v lepším případě si vzpomenou sami. A nakonec po jedné či dvou (3) urgencích provedou nápravu stavu. Dodají co slíbili atd. Ty řadím mezi normální chybující jedince, jako jsme my všichni. Pokud se to tedy takto neopakuje pokaždé. I když i někdy jen jednou nesplněný závazek zamrzí. Pak jsou ale také lidé, kteří notoricky neplní to, co slíbí. A ještě to pokládají za normativ.

Když vám někdo něco slíbí …

Už dva měsíce se tahne jedna věc, která mě ubírá energii a nevím, co s ní. Nechci být konkrétní, protože chci být korektní (což je možná ta chyba, ale …).

Dejme tomu, že jsme měli s  jedním člověkem něco domluveného. Nějaký projekt. Ten se rozběhl. Tenhle člověk, se kterým se realizovalo už mnoho jiných projektů, které dopadly dobře, ho ale po dvou týdnech stopnul. Prý z objektivních příčin neležící na naší ani na jeho straně. A od té doby (cca 2 měsíce) dělá mrtvého brouka. Resp. polomrtvého. Komunikace probíhá takto:

Já: Volám.
On: Nic.
Já: Tak píšu SMS.
On smskuje: Zavolám ti v deset, jo?
Já smskuju: OK, cinkni, budu na tlf. Dík.
On: … nic …nic … nic …

A takto podobně to probíhá už nějaký pátek. Problém je v tom, že s ním i se spoustou jeho kolegů mám vřelé vztahy po mnoha a mnoha letech spolupráce. Nechci to tedy moc hrotit.

Ale co s tím, když jednak nechci, aby ze mě dělal blbce. Druhak bych rád, aby dobré vztahy (pokud možno) vydržely, protože tak nějak je mám rád. Co když příčiny jsou opravdu objektivní a je opravdu busy a má úplně jiné a mnohem vážnější důvody. A za čtvrtý nám dluží nemalé peníze za rozběhlý projekt.

… a neplní …

A takových je víc. Řeknou „Pošlu“ a nepošlou. Napíšou „Ozvu se“, a neozvou. Urguju je a bezvýsledně.

… a navíc dělá mrtvýho brouka …

Je lepší, když se tihle lidé úplně vytratí a nekomunikujou se světem? Nebo je lepší, když vás, tak říkajíc „tahaj za nos“, ať už vědomě, či nevědomě?

Nevím. Každý ten kousek komunikace podobného ražení:

– ahoj, myslím na to, nestíhám, pošlu do konce týdne

mě tak nějak vždycky uklidní, říkám si, „nezapomněl, je jen momentálně busy„. Ale dál nic, ticho, jakoby se nechumelilo.

Řešení …

Řešení je samozřejmě víc.

1. Vysrat se na ně, resp. komunikovat stejně. Až budou něco chtít ode mě, budu se chovat stejně.
   Jenže já takový nejsem. Dohody se snažím plnit. A když zapomenu, stačí jedna dvě urgence a hotovo.
2. Prudit, urgovat, vyhrocovat.
   Na tohle mám chuť jednou za čas. Tak jednou týdně. Jenže, přiléváním do ohně se ještě nikdy žádný oheň neuhasil. Leda, že si chcete zchladit žáhu a konečně pročistit vzduch. Jo, jednou za čas je to potřeba. ALE! Co dál? Nene, nevěřím na to, že válka je řešením.

3. Mít trpělivosti.
   Ano, zejména v podnikání se musíte obrnit horou (Blaník je v porovnání s tím lentilka pod kobercem) trpělivosti. Učím se tomuto umění. Jde mi to. Ale nevím, jak moc mi to prospívá zdraví.

A nebo to vzít prostě z nadhledu

Ano. To je ono. Vymyslel jsem způsob, jak dát těmto lidem najevo, že mi není lhostejné, že neplní to, co řekli. Že si nestojí za svým slovem. Že jednou dané a domluvené termíny nejsou jen cárem papíru nebo prázdnou větou.

Tak jsem se rozhodl, že budu rozdávat shnilá jablka. Třeba email se shnilým jablkem. Tu adresně, tu neadresně třeba sem nebo na FB, G+, TW.

Ať si to, laskavě přebere každý po svém.

Pokud to, lidi, vezmete s nadhledem a tím to skončí, je to ok. Pokud se nad tím zamyslíte, pak ještě lépe. A pokud si ještě k tomu uvědomíte, že na druhé straně je někdo, koho tento způsob jednání, kdy se neplní to, co se řekne, štve, raní, nasere, dotkne nebo třeba jen lehce zamrzí, pak aspoň něco.

A tady jedno shnilé jabko pro HH a též pro firmu AG Painter:

Další adepti jsou v pořadí. Mimochodem, o AG Painter jsem se zmiňoval na Twitteru. Pokud si s nimi něco domluvíte, neznamená to pro ně vůbec nic. Malování odřekli večer před tím, než měli přijít. A to jsem jim ještě musel volat já.

PS: Mám v zásobě mnohem hnusnější jablka, ale ty si nechám na ty emaily.