Jaromíra Štětinu asi není třeba představovat. Leč kniha, ve které hraje hlavní úlohu, Život v epicentru (viz. Vltava) stojí za to krátce představit. Včera jsem tu psal o Všech prezidentových mužích, dnes zase další kniha. Ne nezbláznil jsem se, dokonce mě Helenka podezřívá z toho, že jí chci dokázat, že umím taky číst. 🙂 No, možná je to důkaz. Ale tuhle knihu, stejně jako tu předešlou od Boba Woodwarda, jsem přečetl skoro jedním dechem.

Jaromír Štětina mě vždycky trochu fascinoval. Sebrat se a jet pořídit reportáž do samého srdce válečného konfliktu, to chce pořádnou dávku odvahy. Nechápal jsem, jak někdo může naprosto vědomě podstupovat tohle riziko a zahrávat si s osudem. Nechat kolem sebe vybuchovat granáty, prolétávat kulky a trávit čas v exotických věznicích není asi nic příjemného pro většinu z nás.

Kniha Život v epicentru je postavena jako jeden velký rozhovor mezi autorkou (Dagmar Volencová) a Jaromírem Štetinou, který trpělivě a velmi poutavě odpovídá na její (někdy poťouchlé) otázky. Štětina se nechává zavést postupně do svého dětství, do doby, kdy se věnoval geologii až po dobu poměrně nedávnou, tedy „válečnou“.

Shodou okolností, stejně jako v knize Všichni prezidentovi muži, i zde jsem mohl nahlédnout do zákulisí práce novináře – tentokrát ale v prostředí mnohem více nebezpečném.

Když jsem přemýšlel nad tím, čím se mě knížka dotkla nejvíc, pak to byly tři věci. Za prvé – Jaromír Štětina je dobrý vypravěč a jeho zážitky jsou opravdu neuvěřitelné. Za druhé – přesvědčil mě, že to není hazardér se životem, ale naopak, že život miluje a těší se z něj. A za třetí – z jeho vyprávění bylo cítit, že nežije v nějakém vákuu – naopak některé jeho zmínky mi byly hodně blízké. Například zmínil (budoucí) význam blogů ve válkách a mj. jmenoval v souvislosti s Lidovými novinami, kde pracoval nějaký čas jako šéfredaktor, i současného generálního ředitele Economie Michala Klímu.