Po poměrně krátké době jsem byl opět odeslán na Slovensko, konkrétně do Bratislavy. Vracím se tam rád a ani nevím proč. Bratislava a vůbec Slovensko má pro mě stále nádech zahraničí a přesto je tam člověk jako doma.
Nejvíce se mi líbilo (při minulých návštěvách) ve Vysokých Tatrách, kde na Lomnickém Štítu bylo v létě 12 stupňů, přičemž v údolí bylo ke třiceti. Fakt paráda. A ten rozhled.

Mno, ale když se vrátím do Bratislavy, nedávno jsem se kolegyni V. ze Slovenska zmínil, že mě překvapilo, jak pěkné koupání se dá zažít skoro „v centru“ Bratislavy. To jsem nečekal. Mluvím o Zlatých pískách. Je to nějaká snad bývalá pískovna a proto je tam čistá voda. Alespoň v porovnání s ostatními přírodními koupališti.
Jenže kolegyně se nechala slyšet, že prý obyvatelé Bratislavy to nemají rádi a snad tímto koupálkem i pohrdají. Proč? Snobské to není, úplně upadlé to taky není. Vstupné lidové, okolí poměrně čisté. Tak co proti tomu mají? 🙂 Mít něco podobného v Praze, tak si nestěžuju. 🙂