Šnečku šnečku vystrč růžky, dokavaď mám v ruce nůžky – to mě napadlo při pohledu na tohoto šneka. Ale zrovna tohoto bych nůžkama neohrožoval.

Pro někoho je to jen malá mezírka, pro jiného skoro nepřekonatelná překážka. Pro tohoto šnečka to byla výzva. Přelézt, či nepřelézt. Toť otázka. Šnek se rozhodl nakonec přelézt. Vlastně si ani nedovedl představit, že by to mělo být jinak. Věřil si a přesto se bál. Nakonec překonal sám sebe. Klepal se jako osika, třásla se mu tykadla, ale šel do toho. Povyrostl nejen fyzicky, ale i duševně. Od teď mu budou podobné překážky připadat snadno překonatelné. Jistě se objeví další a těžší, ale šnek už ví, jak na to. Musí udělat první krok. Pak už to nějak půjde. Takže, šneku, jdi do toho!

Nebo takhle šneci neuvažují? 😉