Rovnátka mám něco přes 3 měsíce. Minulý týden jsem dostal nový drátek. Je silnější. A jaké mám pocity po 3 měsících? Rozporuplné.

 

Za prvé jsem naštvanej, že jsem se do tohoto podniku nepustil dřív. A za druhé jsem šťastný, že jsem se do toho nakonec dokopal.

 

Rovnátka mám 3 měsíce, mám je zatím jen nahoře a nemám s nimi vůbec žádné problémy. Jsou průhledná, takže jsou vidět až při bližším prozkoumání. Zuby občas bolí, ale to mi vůbec nevadí. Naopak, jsem docela rád, protože to znamená, že se pohybují. A to, že se hnuly, už je dokonce i vidět. A to tak, že výrazně. Za 3 měsíce došlo k tak výrazné změně, že to skoro ani není možné. Samozřejmě jsem stále na začátku, ale už vidím, že to skutečně funguje. Při srovnání s fotkou před nasazením, jsou zuby mnohem rovnější.

To horší mě však stále ještě čeká. Asi tak do měsíce či dvou mě čeká spodní čelist. Tam budou muset jit dva zuby ven a ortodontista doporučuje kovová rovnátka. Momentálně nevím, z čeho mám větší strach. Jestli z toho, že tam budu mít 4-6 měsíců díry a nebo z toho, že bych tam měl kovová rovnátka. No, uvidím. Mám tendenci důvěřovat doktorovi a pokud doporučuje trhat a kovová rovnátka, tak ho holt poslechnu. Ale když vám řeknu, že se mi do toho velmi nechce, tak budu ještě hodně mírný.

V jednom z předchozích příspěvků jsem slíbil, že napíšu nějaké zážitky. Mno, ono jich moc není. Už na ty rovnátka moc nemyslím. Že si zuby čistím po každém jídle, mi přijde naprosto normální, i kdybych je neměl. Je samozřejmě problém s některými druhy jídla, zejména s masem, které má tendenci se zašprcávat vzadu u těch kroužků, které drží drátek. Ale už to beru jako takové cvičení jazyka, který se různými chvaty snaží ty provázky masa z těch kroužků dostat.

 

Kdo nezažil, tomu je to asi těžko popsatelné. Rozhodně to ale není o tom, že by mě to trápilo.

A ještě jeden zážitek. Setkal jsem se s reakcí, kdy mi jeden kamarád říkal, proč jsem si nechal v mém věku nasadit rovnátka. Že jsem to vůbec nepotřeboval. Pravdou je, že mi to psal emailem a že mě dlouho (asi tak 4 roky 🙂 neviděl, tak to možná hrálo určitou roli.

Celou tu léčbu jsem si vnitřně rozdělil na tři etapy, které jsou psychicky obtížné. První mám za sebou a to bylo samotné nasazení horních rovnátek.

 

Druhá etapa mě teď čeká a to je nasazení spodku, jak jsem psal výše.

 

A třetí etapa, kterou budu muset přečkat a která je snad nejkratší (a taky nejhorší), je operace čelisti. Až tohle budu mít za sebou (asi tak za rok a kousek), tak se půjdu vožrat.

Ale neskákejme do daleké budoucnosti, když mě čeká teprve druhá etapa. Příští týden si jdu obvolat mého zubaře na kontrolu a … objednat se na vytržení dvou zubů. Ještě jsem nezažil trhání zubů (když nepočítám osmičky, které mi dělali v nemocnici při plné narkóze) a rozhodně radost z toho nemám. Ale už jsem přežil lecccos, tak tohle taky.

Pokračování příště.