Jaký je život s rovnátky po týdnu nošení? Týden je ještě krátká doba a ještě se vše neusadilo, ale už něco snad můžu pustit do světa.

Bolí jen když koušu. A to nemusím kousat do ničeho tvrdýho, stačí tavený sýr. Občas se do nich drknu skleničkou, to pak taky zabolí. Ale dá se to snést. Ale jak jsem psal v předešlém článku, když bolí, tak to znamená, že se něco začíná dít a to je dobře. Takže to beru jako změnu, žádnej stres, to přejde.

S okolím zubů je to už maličko horší. Ještě mě stále trochu bolí jedna část dásně nad zuby, kterou mi asi doktorka skřípla tím plexibazmekem, kterým mi oddalovala pysk od zubů. Ale to snad přejde.
Mnohem horší než samotné zámečky na zubech, jsou ty kroužky na šestkách. Mají z vnější strany takové zaklapávací zámky, který dost trčí směrem k tváři. Navíc na jedné straně lehce kouká ten drátek, který pak obepíná zuby. A dneska v noci jsem ležel zrovna na té straně, kde je ten drátek. Takže mám v tom místě tvář trochu rozdrážděnou. Až do včerejška (tedy asi 6 dnů po nasazení) to sice trochu tlačilo, ale bylo to ok, takže jsem ani nevyužil služeb ortodont vosku, kterým se dájí tyto nepříjemné hrany a ostrější části na čas zakrýt a tím dásni nebo tváři trochu ulevit. Ale teď už si tam asi ten vosk budu muset dát, neboť už to začíná být nepříjemný. No, uvidíme.

Před nasazením jsem si řekl, že si z toho udělám takovou hru a budu pozorovat lidi, se kterými mluvím a budu sledovat jejich reakce na můj nový módní doplněk. V této části výzkumu je však drobný problém. Já si totiž nejsem úplně jist, kdo si toho všiml a kdo ne. Ony ty safírové zámečky nejsou moc vidět a zvláště z větší vzdálenosti nejsou vlastně poznat vůbec. S tím jsem na začátku nepočítal. 🙂
Ale můj výzkum dopadl následovně.

Za 6 dnů jsem komunikoval asi tak s 15 různými lidmi face to face, z toho 2 si prokazatelně všimli a reagovali (jeden docela vesele, nikoliv ironicky a druhý se jen ptal, že jestli to je to, kvůli čemu jsem vyhrožoval, že budu teď týden nebo 14 dní nepříjemnej :-). No a zbytek si buď nevšimlo a nebo nekomentovalo a to ani náznakem. Pravda, ta větší skupina jsou všechno buď kolegové v práci, nebo dodavatelé a nebo klienti a ti ze své pozice si to vlastně ani dovolit nemohou, aby to nějak komentovali. Ať už jakkoliv. Což mě trochu mrzí, ale furt lepší, než drátem do voka.

A ještě k tomu drátu, teď jsem si vzpomněl. Kromě rovnátek mám ještě mezi těma dvěma kroužkama napnutý takový kovový drátěný oblouk (kopírující patro), který má roztahovat vrchní část. Mezera mezi patrem a tím obloukem je asi 2-3 mm. A s tím mám ještě větší probém než se samotnými rovnátky. Problém je ten, že když totiž polykáte, tak to jídlo sunete jakoby po patře dozadu do krku. Aniž byste si to uvědomovali, ale v mnoha případech to tak je. No a když tam máte takovouhle překážku, tak se polyká prostě hůř. Občas se mi kolem toho obtočí kus šunky, nudle, mezi patro a ten drát se zachytí tu kus vařené mrkve, tu kus masa atd. Dneska jsem si dal (já blbec) k obědu cibulačku se sýrem. A co dělá sýr? Táhne se. A co dělá takový táhnoucí se sýr když narazí na drát, který je kolmý ke směru jeho cesty? Zachytí se, obtočí se a nepustí se. Debil.

No, musím říct, že mi jídlo teď trvá asi tak o 25 % – 50 % déle, než dřív. Lakonicky bych mohl říci, že je to plus pro mě, protože už tolik nehltám a jídlo si vychutnávám. Tedy, vlastně musím si ho vychutnávat. Za každým třetím soustem následuje asi tak minutová pauza na šmejdění jazykem po patře a hraní si na šavlovačku s tím drátěným obloukem. No, ale dosti nechutností s rozžvýkaným jídlem. Když to shrnu, tak mě to i docela baví. Jen nevím, jak dlouho mi tohle nadšení vydrží.