Hlava se přestěhoval do novýho hnízdečka. Po více než 3 letech na jednom místě kdesi na okraji Prahy, kterému jsem říkal střídavě kousek od Kačerova, na Lhotce, ale taky v Hodkovičkách, jsem řekl bye-bye.
Dnes už to neplatí. Dnes ráno jsem poprvé jel do práce odjinud, než jsem byl zvyklý. Hned mi ujelo jak metro, tak i následná tramvaj. Do práce to mám teď asi o 15 minut blíž, než dřív. Takže posun k lepšímu. A to nebyl jediný posun k lepšímu.

Byt je to moc útulný, prostorný a ještě nepoužitý. Takže by se s nadsázkou dalo říci, že na záchodě ještě před náma nikdo neseděl, ve vaně se nikdo nekoupal a vůni novoty si nikdo taky moc neužil.

Samozřejmě jsem se tam nestěhoval sám. To by mě nebavilo. Ještě se tam se mnou (a recipročně já s ní 🙂 stěhovala jedna opička a jedno hádě. 🙂

Stěhování to nebylo lehké, ale o to to bylo rychlejší. Během jednoho dne, za pomoci Franty (díky once more!!!) a jeho Boxera, jsme zaplnili poměrně velký obývák různými krabicemi a dalším harampádím. Teď máme (tedy hlavně já) jen starost s tím, co kam dát a jak to uspořádat. Nutno podotknout, že jsem na nějaké třídění materiálů v mém předchozím působišti trochu pekl, takže teď to vidím jako dobrou příležitost si v tom udělat pořádek. Ne že bych měl každej papír jinde, spíš to potřebuju poněkud sjednotit a dát související balíčky k sobě. Ale to jsem odbočil.

Člověk se nestěhuje každý týden, na stěhováky vyhazovat peníze je zbytečný luxus a tak to pak dopadá tak, jak to dopadá. Namožený svaly, záda, nějaký odřeniny a modřiny. V neposlední řadě nervozita, podrážděnost a celková únava. Ale chvílema byla i docela legrace.

Akce pračka

S pračkou byl trochu problém. Vynést totiž pračku po 3 schodech nahoru byl trochu oříšek. Nechtěli jsme zničil fungl nové schody (tedy byly jen tři, ale i to stačilo) a tak jsme přemýšleli jak na to. Až nás zaujala taková ta plošina pro vozíčkáře hned vedle schodů. Paráda. Po prvních 5 minutách jsme zjistili, jak tu plošinu sklopit. Po dalších pěti minutách jsme tam slavně najeli s pračkou. Následujících 5 minut jsme laborovali, jak sklopit bezpečnostní madla (vpřadu i vzadu), které sahaly asi 10 cm pod vrchní část pračky. Nakonec se nám to podařilo. A na závěr jsme zjistili, že to ještě není asi zapojené, protože se to ani nehlo. Problém byl v tom, že madla se zaaretovala a nešla ani nahoru ani dolů. Takže pračka byla na plošině a nedalo se s ní vyjet ani dopředu ani dozadu. Tak budeme prát na chodbě, no co? Oni tu plošinu někdy zprovozní. Nakonec, už ani nevím jak, se nám jedno madlo podařilo sklopit a s pračkou jsme vycouvali. A posledních 10 minut, kdy už nás tato Pat-a-Matovská situace začínala docela bavit, jsme zjišťovali, jak zase slavnou plošinu sklopit zpátky. Kupodivu se to po použití hlavy (v tomto případě ne mojí 🙂 podařilo.
A pračku jsme následně naložili na karimatku, po které jsme doslova došoupali pračku až do koupelny. Přežila to? Kdo ví. Ještě není plugged.

Zážitek s pračkou a plošinou ukázal, že to stěhování není tak zlý. Ale ačkoliv se taky říká, že je lepší vyhořet, než se stěhovat, stěhoval jsem se tentokrát velmi rád. 🙂

A teď náš čeká výlet do Ikei a do Makra. Seznam nutných věcí ke koupi se začíná povážlivě natahovat, ale naštěstí jsou to jen drobné položky, které snad bankovní účty nějak zvládnou. No, těším se na to. Nenakupuju moc rád, ale Ikea a Makro jsou jedny z mála pozitivních výjimek.