Dobrá, tak jedna ze života. Kdo se bojí trhání osmiček (nejlépe nevyrostlých nebo dokonce navíc retinovaných), ať zvedne ruku. Koukám, že se hlásí dost lidí. Skoro všichni!? Jen ten pán vzadu se nehlásí. Pročpak, pane, se nehlásíte? Pán odpovídá: "Mladíšku, já uš šádné šuby němáááám.". Mno dobrá, ale pro všechny ostatní se ztopořenou paží je určen tento článek.

Avšak já ponechávám paži dole. Neboť už nemám ani jednu osmu. Minulý týden jsem přišel o všechny čtyři moudráky, které se mi tam uhnizdily a nechtěly ven po dobrém. Tak šly po zlém. To "po zlém" v mém případě znamenalo ve stručnosti toto:

• pár hodin na kapačce
• odhadem hodinu a půl až dvě hodiny v narkóze na operačním sále VFN na karláku
• týden a něco opuchlý tváře
• půl jazyka bez citu (po týdnu a kus už se ale začíná zlepšovat)
• plato B Komplexu Forte (kvůli tomu nervu od jazyka) a pár Ibalginů
• pár lehce nažloutlých modřin
• týden a něco kašovité stravy
• osmidenní pracovní neschopnost

Upřímně. Kdybych si tohle přečetl před tou operací, tak asi budu mít ještě větší strach, než jsem z toho měl. Ale co mě nejvíc překvapilo bylo to, že to bylo naprosto v pohodě. Pro ty, které to třeba ještě taky čeká, mám pár rad a zkušeností:

• pokud máte to štěstí a zubař se rozhodne, že trhat nebude a odešle vás na stomachirurgii, pak je to dobré znamení – operaci totiž při celkové anestezii zaspíte, na rozdíl od hodinového vysedávání v zubařském křesle, při kterém si váš zubař hraje na horníka.
• nebolí to! ještě jednou: nebolí to! Ty ibalginy jsem měl kvůli bolesti krku, který mi odřeli (radši ani nechci vědět jak), ale samotné exosmičky nebolely skoro vůbec. A to ani po odeznění umrtvováků v den operace jsem nepotřeboval žádná oblbovadla.
• vlastě z hlediska bolesti bylo "nejhorší" napichování žíly (povedlo se jim to až na pátý pokus, krve by se ve mě nedořezali 🙂 a pak když jsem klepnul při oklepávání mokrých rukou prstama o umyvadlo (ale to s těma osmičkama nesouvisí, uznávám)
• kašovitou stravu v nemocnici jsem si moc nevychutnal (na rozmixovaném jídle je nepříjemné to, že nepoznáte co jíte a to leckdy ani podle chuti), ale pak doma už to bylo lepší a dá se to v pohodě přežít (mixér, můj přítel do nepohody)
• nechechtat se (smát se můžete), nezívat, nesmrkat, nekýchat – to pak trochu bolí
• bál jsem se toho, jak budu oteklý, jaký to bude asi pocit apod. – ano, oteklý jsem byl, ale mohlo být i hůř – každopádně to bylo k popukání, mohl-li bych se smát, tak se před tím zrcadlem asi směju ještě teď 🙂 (ne fotku sem nedám, Shrek by závistí zmodral)
• hůř se spí – ten, kdo je zvyklý spát na boku či na břiše, si bude muset na chvilku zvyknout spát na zádech
• máte-li problémy s kilama, po operaci díky jiné stravě zhubnete 2-3 kila (a to se vyplatí)
• do nemocnice není vhodné brát si s sebou notebook (i tam se krade) – z toho plyne, že nemůžete pracovat, ani kdybyste chtěli (to uvádím mezi výhody, ti co mě znají ví, o čem mluvím)
• po deseti dnech se ještě stále trochu obtížněji mluví (nevím, zda je to tím necitlivým jazykem, nebo ztuhlými a ještě mírně oteklými panty), ale říká se, že mlčeti zlato, tak to až zas tolik nevadí …

Podtrženo sečteno. Každému bych to s čistým svědomým doporučil víc, než "operaci" jen při lokálním umrtvení. Takhle to udělají všechno najednou, vy to zaspíte a není co řešit. A ještě vám dají najíst. Zákrok hradí pojišťovna, takže to vyjde i docela levně.

A ještě přidám jednu naprosto šokující informaci. Já jsem si to vážně užil. Náramě jsem si v nemocnici odpočinul a klidně bych do toho šel znovu. Sám se divím, že to vůbec dokážu říct, ale je to prostě tak.

POKRAČOVÁNÍ STORY: Rovnátka a čelistní operace  – vytržení osmiček byl totiž jen začátek mnohem větší anabáze. Pokračování o rovnátkách a následné čelistní operaci čtete zde.