Jsem zpět v online světě, který už včera znamenal zítra a dnes znamená pozítří. Po 14 dnech odpočinku ve skoro ráji se vracím pln… Ale čeho vlastně jsem pln? No, neřekl bych zrovna, že jsem pln energie do dalšího lopotění, klopotění a kdovíjakýhotění. Když už jsem v titulku použil (tak vtipně 🙂 tu pětku, shrnu své pocity z návratu do civilizace do pěti bodů.

1. Návrat z Kréty, kde bylo až skoro 40 ve stínu a až na malou vyjímku nebylo nikde ani mráčku, do zamračené, deštivé a studené rodné země, okamžitě odstartoval myšlenky na návrat zpět na Krétu.

2. Ač jsem online vlastně od soboty, ještě jsem se nedíval na emaily. Což znamená, že jsem neviděl poštu skoro 14 dnů. Mám strach se do toho mailovýho balastu zase ponořit. Skoro si přeju, aby nám teď všechny servery, kde mám poštu spadly a přišel jsem o všechny emaily.

3. Z hrůzou jsem zjistil, že během dovolené mě nenapadaly skoro žádné nové (pracovní) myšlenky, jako tomu bývá někdy v jiným případech. Nedovedu si to vysvětlit.

4. Čtrnáct dní na jakoukoliv dovolenou je zoufale málo času. Měsíc by byl tak akorát, abych se z toho kolotoče trochu dostal a aby se mi podařilo se zbavit některých "usazenin".

5. Pokaždé, když se vracím po delší nepřítomnosti, tak se domnívám, že za 14 dní musí ostatní v práci stihnout velkou spoustu věcí. To je přece děsně dlouhá doba. (na práci!) Jsem pak zklamaný, když zjistím, že tomu tak není. Poštu jsem sice nečetl, ale z náznaků a malé obhlídky mám pocit, že se mýlit asi moc nebudu.

A abych nekončil trudomyslně, kdyby někdo snad zvažoval, kam příště na dovolenou – zamyslete nad Krétou, nejlépe nad jižním pobřežím. Pokud se k tomu dostanu pustím sem pár fotek. Je tam opravdu moc nádherně. Krásná země (trochu drsná a suchá), dobří lidé, ještě lepší jídlo a moře křišťálové jak v akvárku.