Jachta a s ní celá dovolená obrazně řečeno odplula kamsi za obzor, zůstal jen drobný spánkový deficit a pocit, že to bylo krátké a hrozně rychle to uteklo.

Počasí s námi sice hrálo nějakou nám neznámou divadelní hru, ve které se střídaly obrazy idilické španělské telenovely prosluněné řeckým sluncem s dramatickými kusy, které můžeme nazvat třeba Duj větříčku duj, víc než 7 Beauforta je fuj, ale bylo to parádní, nové a taky trochu dobrodružné.

Ze třech foťáků máme skoro jedno DVDčko fotek a videí, takže pokud se k tomu někdy dostanu, snad bych sem mohl nějaký stručný výběr dát. Nyní snad postačí, když uvedu odkaz na fotogalerii přímo majitelů jachty zde. Na obrázku je sice starší typ, ale co do velikosti a vlastně i podoby je to identické s tím, na čem jsme se plavili.

Místo působení byly řecké ostrovy (Kyklády) s tím, že se vyjíždělo z Parosu a přes další ostrovy se doplulo po cca týdnu do Athén.

Nejdřív bylo počasí jako vymalované. Tedy hlavně teplo a sluníčko, vítr nebyl žádný, takže se plulo na motor. Ale koupání přímo z lodi uprostřed moře nebo skoky přímo z paluby do vody jsme si v prvních dnech docela užili. Zajímavé bylo taky "tlakové mytí", kdy se člověk chytil lana za lodí a nechal se táhnout. To bych před tím nevěřil,  kolik odporu klade voda už při rychlosti 3-4 uzly. 🙂 Při vyšší rychlosti už by to bylo i s vyplachem dutin, takže jsme nezkoušeli. 🙂

První plachtění (tedy bez motoru, zadarmo jen na vítr) jsme si zkusili hned druhý den, kdy se zvedl vítr (odhadem na 7 – 8 Beaufortovy stupnice – převodní tabulka zde), tak jsme roztáhli plachty a následně mělo poprvé šest členů posádky (kapitána nepočítám, ten to zná jako vlastní boty) šanci si zkusit plachtit. Ač kapitán stále opakoval "větrem se ta jachta nepřeklopí", v prvních minutách, kdy se jachta naklonila tak, že sem tam už i nabírala na levoboku vodu na palubu (odhadem 30 stypňů? nevím…), jsme mu to moc nevěřili. Náklon lodi v rychlosti 8-10 uzlů je opravdu úžasný zážitek.

Pak se začalo počasí poněkud "kazit",  což znamená,  že sluníčko se stydělo vylézt a vlastně až do konce plavby foukalo celkem slušně (až na pár krátkodobých výjimek). Takže pro jachtění počasí docela dobré. Jen s tou malou pihou na kráse,  že dva dny foukalo tolik, že nás to uvěznilo na jednom z řeckých ostrovů (Thinos). Takže další (delší) příležitost se porozhlédnout a udělat výlet. Kromě jiného nahoru na horu, kde byla zima, mlha, fučelo a vypadalo to tam spíš jako v Norsku.

Ač jsme z počasí byli maličko rozpačití, protože klasický azúro ve stylu koupání a opalování se zejména v druhé půlce pobytu v Řecku nekonalo, celkově to lze zhodnotit jako "úža dovča" a zcela jistě zase další top z našich dovolených. Alespoň mohu-li mluvit za sebe.

Na dotaz, zda to houpalo odpovídám – ano a někdy docela dost (a to i v noci). Ale za dva tři dny jsme běžné menší houpání ale už moc nevnímali, naopak se nám začala houpat pevnina – zejména uzavřené místnosti jakými byly supermarkety, toalety apod. Prostě paráda. 🙂 

Řekové jsou pohodáři, takže tento krátký exkurz do uplynulých necelých 14 dní uzavřu mottem celé této akce (původně replika jednoho Řeka jedné dvojici naší posádky):

Don’t panic, you are in Greece

Jo a VELKÝ DÍK PATŘÍ ZEJMÉNA NAŠEMU SKVĚLÉMU KAPITÁNOVI HONZOVI!!! Kromě naprosto bezchybného profi kapitánování a zajištění pronájmu lodi (btw, nákupní cena té lodi je v přepočtu 10 mega Kč) jsme ocenili spoustu informací, které nám k tomu přidal. A to nejen o lodi a plachtění (třeba co je to vratiplachta, kosatka, housle, Beaufortova stupnice etc.), ale také o kykládských ostrovech jako takových.

Bylo to fajn, posádka výborná a rozhodně se nebudu bránit si to zase někdy zopakovat. 🙂

PS: Neblinkal za celou dobu nikdo, ač to někdy houpalo fakt pořádně.