Jedna z nejlepších divadelních komedií, které jsem v poslední době viděl. Tak bych mohl charakterizovat hru Na správné adrese, kterou uvádí Branické divadlo. V pátek jsme byli na této hře a ještě dneska, když si vzpomenu na některé momenty, musím se smát. Ale pěkně popořadě.

O co jde?

Ačkoliv autor (M. Camoletti) není Čech, přesto je to hra postavená na dvojsmyslech a drobných (mno, drobných …:-) nedorozuměních. Tedy na typických základních prvcích klasického českého humoru. Není tedy div, že divadlo bylo vyprodáno a našlápáno až po strop.

Základem a ústředním motivem komedie je to, že si 4 dámy, které bydlí ve společném bytě, podají inzerát do novin, ve kterém hledají jedna milence, druhá žáka hry na klavír, další modela pro namalování obrazu a další zájemce o pronájem.

Strašně rychle to uteče

Malá odbočka. Pokud máte rádi divadlo, snad na tuhle hru ani nechoďte. Za ty peníze to snad ani nestojí. Ani jsem se nenadál a první půlka (hodina) byla fuč. Děj není nijak komplikovaný, ale herectvu se daři udržovat pozornost diváků neustálým proudem slov. Žádná velká gesta, jen jemné narážky, velká překvapení a strhující výkony. A nejen to. Nenechají vaší bránici napokoji.
No dobře, tak na ní běžte, ale nedivte se, že to hodně rychle uteče a nebude se vám chtít odejít a opustit vtipem nabitou atmosféru v divadle. Ostatně, to už tak nějak neodmyslitelně k Branickému divadlu patří.

Jak to dopadne?

Vzhledem k tomu, že získat lístky je poněkud nadlidský výkon, možná bych mohl prozradit, jak to skončí, protože se tam stejně nedostanete. 🙂 Já musím poděkovat nejen náhodě 🙂 za to, že jsme mohli sedět ve 4. řadě a užit si to.

Ale kdyby se to náhodou přecijen někomu podařilo, nebo hru jste viděli v jiném divadle, neprozradím to. Snad jen řeknu to, co je možná už nasnadě. Ti čtyři pánové, kteří měli přijít na jednotlivé inzeráty, přijdou tak nešikovně, že se setkají vždy s jinou dámou, než s tou s kterou by dle inzerátu měli. Takže kolotoč nedorozumění a považování jednoho za někoho jiného se roztáčí na plné obrátky a ne a ne se zastavit. Dokonce ani při děkovačce to neskončí.

A tak například zatímco Ivana Andrlová jakožto učitelka klavíru, považuje Daniela Rouse za žáka, ten však přišel na inzerát malířky Lucie Zedníčkové, která hledala Spartaka – čili statnýho chlapa, který by jí stál … modelem. A tak zatímco Andrlová stále opakuje, že je nutné začít teorií, Rous jí ukazuje nahé nohy a prezentuje je, jako zázrak přírody. Ani jeden nechápe toho druhého, hlavně, že každý dosáhne toho svého. Že jeden mluví o koze a druhá o voze, to je v tuto chvíli naprosto irelevantní.
Na správné adrese není hra o životě a smrti, o bytí či nebýtí, nebo zabítí či nezabítí. Má za cíl jedno: pobavit díváka a to jí se na 100% povedlo.

Dále hrají:

Pokud se na toto představení, které vřele doporučuju (nejen já, ale zajisté i opička :-), dostanete, můžete se těšit na tyto herce: A. Gondíková/ L. Zedníčková, I. Andrlová/ V. Jeníková, L. Molínová/ M. Nohýnková, L. Svobodová/ O. Želenská, D. Rous, V. Čech/ Z. Mahdal, P. Vondra/ Z. Pantůček a M. Jagelka/ M. Sobotka.

Závěrem

Na představení bylo vidět, že i herci se cítí velmi v pohodě. Dokonce se stalo (a možná nejednou), že herci (konkrétně L. Zedníčková a Z. Pantůček) na chvilku vypadli z role a zcela bezostyšně se chechtali. A celé divadlo s nimi. A tak to má být.