Když člověk tak sedí, tedy spíš leží v tom křesle, hubu má otevřenou dokořán, tak je to trochu nuda. Teda, když pominu to, že to někdy bolí. Když ne, o to větší je to nuda.

Včera jsem tam přesně takhle sedoležel a jediný, co jsem mohl dělat bylo to, že jsem čuměl do stropu. A v tu chvíli mě napadlo, jak by se toho dalo využít.

V ordinacích by si mohli na strop přilepit LCD TV a pouštět tam pacientům nějaké zajímavé pohyblivé obrázky. Třeba filmy, krátké seriály, dokumenty apod. Prokládané, jak jinak, reklamními bloky. Výhody jsou jasné. Jednak by se u toho člověk trochu odreagoval a třeba by přestal myslet na to, že se mu někdo hrabe v hubě. Akorát by tam nesměli dávat dva typy pořadů: třeskuté za břicho popadající se komedie a záběry z operací zubů.

Druhak by z toho mohli mít příjem i samotní lékaři. Jednoduché jako facka s přínosem pro všechny strany. A to nemluvím o tom, že bych si dokázal představit tu reklamu i cílenou.

Namísto toho, jediné reklamní sdělení, které jsem si já osobně naposledy odnesl, byla značka lehce poblikávající zářivky (jestli si to dobře pamatuju, tak to byl Philips Master).

A ještě mě napadlo jedno využití stropu. Do ruky ovladač nějakého PlayStationu, nahoře na stropě tatáž obrazovka, pak stačí naladit F1 Grand Prix či jinou gamesu a jedééém. Mno, akorát by mi v mém připadě museli dát hlavu do svěráku, neb bych se jim u toho asi nepatrně nakláněl. 🙂 Hlavně v Monacu, tak jsou dost prudké zatáčky…