Tak ještě jednou a asi ne naposledy o Prablogu 2. Já blb vypil zase litry a litry cola-coly (s fernetem), po které se ani ve čtyři ráno nedalo usnout. Bude to tedy trochu zmatené, ale pokud to nenapíšu teď, už asi nikdy. 🙂 Jak jsem už napsal v předchozím spotu, Prablog 2 de-facto skončil až u Marquise de Sadeho někdy mezi 2. a 3. hodinou ráno. Nevím přesně, ale vím, že jsme odcházeli naprosto poslední. Tak ale trochu popořádku.
K rybičkám jsem se dostavil kolem 15:15, kdy v místnosti už bylo pár duší tvářící se, jako by k sobě patřili. I usoudil jsem, že se jedná o zaslíbené blogerstvo a přisedl si. Velmi mne hned zpočátku pobavilo kolečko. Pro každého příchozího se všichni představili – pěkně dokolečka. Jenže, ostatní se trousili po kouskách, takže těch koleček bylo asi tak … no, hodně. A vždy se to někde zašprclo díky poznámkám těch ostatních.

Některým se z dlouhého postupně stalo krátké (například MedvídekPú už byl po čase jen MPú, Tajemný DarkMaster pak už jen SM … neptejte se mě proč SM, to bude vědět MPú :-).

Málá vsuvka. Většinou se to zašprcávalo v tzv. „chechtacím růžku„, kde Arsinoe s Merskou zvyšovaly hladinu hluku z nuly na 100 za 5 vteřin. Jojo, měly pěkně vytůněné bránice, samozřejmě k velké radosti ostatních. 🙂

Ale posuňme se dál. Po příchodu Kostěje mělo setkání chvilku nádech setkání jakési sekty. Každý se měl totiž pochlubit, jakýže to má vlastně hřích. No, padaly většinou docela roztomilé kraviny. 🙂 Jeden hřích mě velmi zaujal a pamatuji si, jak jsem říkal: „škoda, že si tohle nebudu pamatovat, to by bylo dobrý na blognutí„. Tuto větu jsem pronesl ještě několikrát a měl jsem pravdu. Nic si nepamatuju. :-))

Hodiny se míjely s minutami a zábava byla v plném proudu. Jestli jste viděli někdy film, ve kterém se vracejí retrospektivně vzpomínky v takových utržcích, které do sebe nezapadají, tak to se mi teď přesně děje v hlavě… I slyšte…

MedvídekPú měl toho malého v pouzdýrku u opasku a velkýho vystavoval na stole na odiv ostatním. Stále tvrdil, že jsem H(h)lava otevřená a hlásil něco o DarkMasterově panictví. Kdo ví, co s tím má společného. 🙂
Karl občas jen tak zlehka něco vtipného nadhodil, pamatuju si, jak mi říkal: „tohle blognu, těš se„. Bohužel nevím, co to bylo. 🙂

Mahulenu jsme si představoval jako Mahulenu Bočanovou, ale věřte nebo ne, nejsou si vůbec podobné. Navíc tahle Mahulena-Poohová mluví plynule slovensky, což vzbuzovalo všeobecný zájem ostatních a dle slov Martina Kopty, jí prý kvůli tomu obletují chlapi. Tak nevím, nikoho jsem kolem ní lítat neviděl. Tam nebylo totiž na takovýhle akrobatické kousky místo.

Dokonce i velitel a náčelník Jiří „noťas“ Kouba musel jako první začít podlézat. Šlo mu to skvěle i s otočkou, kterou piloval zhruba každých 20 minut, když chodil kotrolovat, zda se někdo nefláká u pisoárů. Ta otočka při podlézání (mluvíme tu o stolu) naopak moc nešla Mersce, která při jednom výlezu prohlásila, že má velkou … duši. 🙂

Naopak Arsinoe neměla s podlézáním žádný problém, ale celý večer opakovala, že si nás musí pro manžela všechny vyfotit, aby jí věřil, že v Práglu byla jen se samými inteligentními lidmi. Ale zůstalo jen u slov a foťák jsem u ní viděl až těsně před půlnocí, kdy se z obličejů jakákoliv inteligence dávno vytratila.

Ale byly i výjimky. Například taková Vivien (POZOR, je taky z MOSTU!!!) byla i v pozdním čase natolik duchapřítomná, že věděla jak velký máme v Mostě kruhový objezdy (zřejmě jí to poradil její přítomný osobní taxikář Pepíno). Což se vzápětí snažila Arsinoe naznačit palcem a ukazováčkem u ruky, ale doteď nevím, čí rozměry vlastně ukazovala. Tak malý ty kruháky nemáme. 🙂

Před pádem do útlumu mě probrala Mája, která ví zřejmě i vše o mužích, protože při jednom mém podlézání jsem od ní dostal takovou malou výchovnou. To bylo zřejmě proto, že jsem prohlásil, že nemohu podlézt kvůli tyči mezi nohama. Jak se později ukázalo (resp. Karl ukázal), ty tyče tam byly čtyři.

Když jsem se z toho šoku probral, zjistil jsem, že Arthur Dent (který je ve skutečnosti docela velký – mimochodem, nevěřte, že příjmení charakterizuje jeho nositele, podívejte se na mě 🙂 si prohlíží reklamní hrníček. Vzhledem k tomu, že jsem nedostal za reklamu ani pintu piva, nemohu zde uvést co na hrníčku bylo. Ale byl pěkný, i s návodem. Arthur se nakonec ale projevil jako sklerotik a hrníček tam při odchodu zapomněl.

To velmi mrzelo autorku hrníčku – Řetězku, která mě a Mahulenu zasvětila do zákulisí výroby takového barevného hrnku. Její skrývaný žal přešel brzy a tak jsem se dozvěděl, že ráda jezdí na koni, už má práci a jako jediná tam beze studu ukazovala svoje …ehm… fotky. Některé opravdu stály za to. Co ještě měla (kromě superiorního gelu na vlasy) v batůžku se detektivní kanceláři Hlava & spol. nepodařilo zjistit. Taky jsme si řekli, že se začneme navzájem číst. Ačkoliv jsem tvrdil, že já jí občas čtu a dokonce i do komentářů píšu, přesto jsem na vzájemnou dohodu přistoupil. 🙂

Její kamarádka K. velmi zasvěceně mluvila o antikoncepci a strašně jí iritovalo, že mám tričko (samozřejmě to svoje) zastrčené do kalhot (taky těch svých). Abych uspokojil její nevinnou dívčí duši, s téměř otcovským pocitem jsem si ho vytáhl. Nakonec byla viditelně spokojená.

Vše pozoroval Martin Kopta, který nás zřejmě celý večer považoval za sklerotiky a tak stále opakoval „Já jsem Martin Kopta„. Nakonec si to asi všichni zapamatovali, když nám ukázal svůj poměrně zkažený pas (byl celý zelený). Martin měl také za úkol, střežit mnou donesené CDčko s logy jednoho nejmenovaného serveru a nakonec se mu to i podařilo. MedvídekPú vtipně poznamenal, proč jsem ty logy nepřinesl na disketě, že by se tam v pohodě vešly. Jenže on neví, že my už diskety nevedeme a plně jsme přešli na hi-tech 4 rychlostní vypalovačku.

To bylo něco pro bystré oko (takové upchýýmné) přilepené na displej Panasonicu, jehož majitel a nositel Dupe na nás čas od času vyslal blesky. To ovšem vůbec navadilo ani Ad. Javůrkovi, ani Černovlásce (jejíž hřích je to, že šlape na paty Piximu, chudák Pixy už je celý okopaný), ba dokonce ani její kamarádce interně přezdívané Slečna Unknown.

Možná to ale trochu zatemnilo mozek White Dogovi, který si to chtěl se mnou a s Kostějem rozdat a tvrdil, že nás položí na lopatky. Protože ve třech to moc nejde, přizvali jsme Řetězku. A tak jsme dali dohromady malý tým. Squashblog, turnaj ve squashi, je tedy na spadnutí. Termíny jsou jasné. Může to být kdykoliv, hlavně když to bude v úterý nebo ve čtvrtek.

V druhé půlce už začaly slabší kusy odpadat a tak se například Trillian přitulila k dvojce Arsinoe + Mers a svého bodyguarda, který tam vlastně nebyl, nechala na pospas osudu.

Těsně před poněkud chaotickým placením ještě Marvin mě a Mahuleně povyprável o bojovém umění. Teď mi to zní něco jako Hunhuačanhaguhaha, ale asi to nebude nejpřesnější název. Vím jen to, že ho to bavilo a i když už to dlouho nedělal, vůbec nic mu neochablo.

Při placení se zjistilo, že Kostěj nenahlásil čtyři fernety a tak je musel i s tučným spropitným doplatit před zraky ostatních, čímž zachránil Mers před týmž. Byl to gentlemanský čin (však ty ferňásky sám vypil) a všichni jsme byli rádi, že to neskončilo rvačkou s pinglem, nebo s jeho ochrankou.

Těšně před půlnocí jsme se rozpustili, rozloučili se s Arsinoe a Mers, které odjely nach Brno jen s jedním svítícím zadním světlem. Snad si je nikdo cestou nespletl s motorkou. A pokud dorazily v pořádku (v což věřím), smějí až se dodnes.

Zůstali jsme jen 4 – Mahu, Kostěj a Martin Kopta, který prohlásil, že musím jít ještě s nimi, protože jsem jeho nadřízený, ačkoliv to vůbec není pravda. Ale těmto slovům mé ego podlehlo a tak jsme šli. Cestou chtěl Kostěj ukázat Mahuleně noční Perlovku, což zejména Martin kvitoval s povděkem. Asi ho zajímalo, zda by s nimi nešel udělat rozhovor pro Digiweb. Bohužel jsme to nezkusili a tak jsme pokračovali dál. Přičemž poznámka Mahu o tom, že teď má Kostěje a my se máme zatím rozcvičovat, utla veškerou debatu o prostitutkách. Pak už se jen rozebíralo to, zda v kabelce unesou registrační pokladnu, až je náš stát začne danit. 🙂

Jak jsem avizoval na začátku, skončili jsme u Marquise de Sadeho. Taková hospůdka pro cizince, kde jsem seděl sice na lavici, ale přesto tak nízko, že když přišla servírka, málem jsem si zlomil krk. Ta měla tak dva a půl metru, což mě trochu rozhodilo a zapomněl jsem, co vlastně chci. Nakonec jsem si vzpomněl, že cola s fernetem nebyl ten večer špatný nápad a tak jsem své přání zopakoval.

Debata pokračovala do půl třetí (plus mínus cihla) a doufám, že to o čem jsme se bavili, nebude nikde nikdy publikováno. Možná ještě tak to o tom Červeném trpaslíkovi, to by šlo. Tím nemám na mysli stydlivého Kostěje, ale ten výborný seriál. Po té, co Mahu s Martinem odešli na poslední WC (Martin prý byl na dámských, ale kde byla Mahu jsme se nedověděli), jsme se odebrali na čerstvý vzduch. Cestou jsme rozebrali ještě pár převážně neškodných témat a takřka symbolicky jsme se u vykachličkované supermoderní koupelny rozloučili.

A já doufám, že všichni dorazili nakonec domů stejně v pohodě, jako já. 🙂

Všem děkuju za skvělé odpoledne, večer, noc i ráno! Byli jste skvělí a těch 12 hodin uteklo jako nic. 🙂

Napsali o Prablogu 2:
A Prablog je za námi (Trillian)
Prablog 2 skončil u Marquis de Sadeho 🙂 (Hlava)
praBLOG budiž pochválen (POOH)
PraBlog aneb o 20 stydlivých skřítcích (řetězka)
Sraz blogerů (Weblog OZOGAN)
2. Prablog: Zázraky se dějí (Koubovi)
Prablog číslo dvě je za námi! (DarkMaster)