Tak a je tu nový rok. Ten minulý byl více než turbulentní, nejen v Neternity, ale i v soukromém životě. Na rekapitulaci nemám úplně tak moc času a ani by to nebylo moc zajímavý. Snad jen to nejdůležitější, narodil se nám (vlastně už) loni syn Dominik, teď je mu 4,5 měsíce a je to krásnej buclatej kluk. To byla asi ta největší událost s velkým U. Zbytek už byl vlastně nepodstatnej.

To zrození novýho človíčka mě dost akcelerovalo. Uvědomil jsem si, mimo jiné, jak je život krutě krátkej a jak se neustále zvyšuje jeho rychlost.

Hele, dneska je mi nějakých 36 (cítím se na cca 29, aby bylo jasno), od promoce je to 11 let a uteklo to kurevsky rychle. Předchozích 7 let na vejšce taky. Šup, šup, pár chlastaček, nějaké zkoušky a tak dále, párkrát jsme si zahráli Bombermana a Duke Nukema, stáhli pár filmů, pár verzí Corela a Windowsů a najednou jsem v ruce držel diplom a myslel jsem si, že první milion vydělám do roka. (mno jasně, nakonec to trvalo mnohem dýl)

Předešlý podivný čtyři roky na SPŠ CV sice ubýhaly docela pomalu (asi tak stejně rychle jako necelých 7 let na vejšce), ale i tak se to dneska změnilo v jednu krátkou epizodku. A ještě předešlých celkem 15 let strávených v jeslích, školce a škole, ač se to zdálo strašně dlouhý, tak uběhlo taky dost rychle. Viděno z dnešního pohledu.

Dnes jsem na rozhraní věku, kdy se cítím ještě mladý, ale kdy už jsem jednou nohou ve středním pásmu. Co mě trochu děsí je, že dalších 5 nebo 10 let uběhne opět 2x rychleji, než předchozích 5 či 10 let. A … no ano … najednou je tu důchodový věk a game over na dohled.

Pánové a dámy, to je závazek. Co s tím druhým poločasem (v lepším případě)? Moc dlouho nepřemýšlet, něco kloudnýho dělat a uživat si to, ať je to cokoliv. To je moje motto pro rok 2012.

A tak víte co? Jdu si to užit! Maucta!

PS: Jo a hezký nový rok přeji všem, kdož sem zavítali. 😉