Byly asi 4 hodiny odpoledne, kdy jsem seděl v tehdejší kanceláři a normálně pracoval. Když tu se na mě obrátil náš tehdejší praktikant Richard z Maďarska a říká něco o tom, jestli už jsem slyšel o tom „terrorist attack„. Vůbec jsem netušil, co tím myslí. Prý, ať se podívám na CNN.com. Zkusil jsem to, ale bezvýsledně. Server CNN.com byl nedostupný. Na nějakých menších serverech jsem zachytil zprávu o dvojčatech a o tom, že do nich narazilo letadlo. V tu chvíli mi to stále ještě nedocházelo.

V té době jsem o World Trade Centru moc nevěděl, šlo to kolem mě. „Někde v New Yorku jsou nějaké dva mrakodrapy, no a co?„. Takto smýšlelo více lidí o tomto, možná domnělém, „centru obchodu“. Ale jednoho dne se WTC proslavilo více, než by si samo přálo. Psalo se 11.9.2001.

Z těch písmenek na webu jsem moc moudrý nebyl. Odešel jsem tehdy domů kolem páté. A na cestě mě zastihl telefonát rodičů, jestli už jsem to slyšel. Tak jsem říkal docela v klidu, „Jo, slyšel jsem to. Nějaká letadla narazila v New Yorku, je to strašný.„. Ale stále po mně tato informace jen stékala jako voda po másle.

Až jsem dorazil domů a pustil televizi. V tu dobu už bylo vše jasný, žádná nehoda, ale promyšlená akce. Vejral jsem na tu televizi a nevěřil jsem vlastním očím. Je vůbec TOHLE možný? Svět se na chvíli zastavil. Alespoň pro mě. Následujících několik dnů po mně všechny ostatní události stékaly jako kapka po skle. Byly naprosto nedůležité.

Ve zprávách říkali, že svět už nebude jako dřív. Nedovedl jsem si vysvětlit význam těchto slov. Bylo to trochu populistické a strach nahánějící. Co nebude stejné? Co se změní? Budeme chodit v neprůstřelných vestách a vyhýbat se místům, kde se združuje hodně lidí? Budou ženy v kabelkách a muži v pracovních kufrech vedle deštníku a diáře nosit příruční plynovou masku?

Historie má jednu nepříjemnou vlastnost. Komprimuje čas. Když se člověk-nehistorik podívá například na 2. světovou válku očima roku 2003, zdá se mu, že to byla jen chvilka. V učebnicích jsou jednotlivé datumy nasázeny pod sebou, u každého vysvětlení, co se událo. Z toho čtení může mít každý pocit, že se vše odehrálo děsně rychle a vývoj byl dopředu jasný. Protože za datumem 1938 je i datum 1940 atd. Kdo žil v roce 1938, nevěděl dopředu, co bude za 2 roky. Historie zná z pohledu proběhlých událostí budoucnost. Je pak jednoduché říci – tohle se stalo a mělo to jasné následky.

Z tohoto pohledu ještě nikdo nedokáže říct, že onoho 11. září 2001 došlo k nějaké události a má to nějaké přímé následky. Dva roky je příliš krátká doba pro zápis do učebnic historie. Jedno je jisté. Svět se ještě nezměnil. A vzhledem k tomu, že nejsme učebnice dějepisu a neznáme následující datum, tak ani netušíme, jestli se mění k lepšímu nebo naopak.

A bez ohledu na to, jestli si za to současná zahraniční a jiná západní politika může nebo nemůže, bylo to hrůzný.

Proč tohle všechno píšu? Protože si chci třeba za pár let přečíst, jaké jsem měl pocity po dvou letech od této tragédie. A mrzí mě jen to, že už před těmi dvěma lety jsem neměl blog, abych si zaznamenal, jak jsem tehdejší události viděl a prožíval. Tohle se totiž nevyplatí zapomínat.