Studio Dva, Léto hereckých osobností, Letní scéna na Vyšehradě, Filip Blažek, Maroš Kramár a Michal Slaný. To je zajímavý mix, že? Muselo z toho tedy vzniknout ještě zajímavější představení – Vše o mužích. Jak už titulek napovídá – je to hra o mužích. A já k tomu pro jistotu dodávám: určeno pro zejména muže.

Kramár, Blažek a Slaný předvedli představení, které bylo napěchováno pokleslými mužskými diskusemi, skvělými sportovními výkony, ale také lehkými exkurezmi do nitra mužské duše.

Ne, na rozdíl od Cavemana jsem se v nich nepoznal. Zmíněná trojka předvedla, že i muži mají své dny, že dokážou být upřímní, čestní, citliví, panovační, egocentričtí, metrosexuální… A zábavní.

Ze všeho nejlíp ale dokážou diskutovat (s prominutím) o hovně, přeskakovat asociacemi z tématu na téma, které ale jinak nedává valného smyslu. Nutno podotknout, že tuto stránku mužského přístupu předvetli ti tři naprosto skvěle. Zejména v druhé půlce už diváctvo netušilo, co ještě do hry patří a co už je improvizace. Zejména Maroš Kramár si pohrával se svými dvěma spoluhráči bravurně, odváděl řeč úplně mimo text i téma hry. Tedy, alespoň takový jsme měli pocit, neboť poznat, co do hry patří a co ne, nebylo jednoduché.

A tak jsme se ocitli na chvilku na slovenské politické scéně ("To je nějaký fízl", "Fi – co?" "Ale néé, Fico, co by tu dělal Fico?"), na Štrbském plese (to když Kramár Blažkovi objevil jeho počínající pleš), na chvilku jsme byli v pohádce (to když Kramár připomněl Blažkovi, že dřív hrával prince a teď už je poněkud postarší s minimem vlasů – na rozdíl od Kramára).

Herci zapojili do hry i okolní vzruchy. To když začal odbíjet vyšehradský zvon celou hodinu, Kramár pohotově do dialogu zapojil prohlášení, že Blažkovi už odzvonilo. Než zvon dozvonil, Blažek pohotově reagoval "Ještě ne". Jindy zase seděli Blažek s Kramárem (v části "hrajeme si na buzny") vedle sebe, když na Vltavě zatroubil parník. Blažek na to reagoval slovy "Já to nebyl".

Představení se díky jejich improvizacím natáhlo o dobrých 40 minut. To, že je o něco delší, než autor zamýšlel, přiznali v závěru i postavy hry. Na jednu ze závěrečných otázek jednoho z herců "Víte, co je naší největší přednost?" odpověděl druhý "Umění skončit!", na což reagoval opět Kramár slovy: "Jo, to jsme měli už před hodinou 🙂".

Ať už takto rozsáhlé improvizace  do hry patří nebo ne, trio Kramár-Blažek-Slaný skvěle předvedli, že když se chlapi rozjedou, nejsou k udržení. Velmi často mají navíc velké potíže se držet textu či své role. Ať už je to role divadelní, nebo životní.

Bez ohledu na to, co si z představení kdo odnese, směle prohlašuju, že Vše o mužích jsou zkrátka dvě (a půl) hodiny skvělé zábavy a výborných hereckých výkonů. 

PS: Následná domácí diskuse o tom, zda přemíra improvizace hře uškodila, nebo tam naopak měla své nezastupitelné místo, potvrdila pravdivost věty z popisu představení:

"Tragikomedie o mužích pro ženy, aby je opět nepochopily."

Jsem zvědav, jak na to půjdou ženy ve hře Vše o ženách.