Tohle si prostě nemůžu nechat pro sebe. Tajný závod je akce, kterou pořádá jedna nejmenovaná partička lidí (reklamu jim dělat není nutné, zájemců je vždy víc, než kapacita) a který spočívá v popojíždění autem, luštění šifer a plnění úkolů na jednotlivých stanovištích. Včera jsme ho jeli už potřetí. A VYHRÁLI!  Startovalo přes 30 týmů a závod byl lehce zaměřen na vesmírnou tématiku.

Poprvé před dvěma lety jsme skončili na výborném 7. místě. Druhý náš start dopadl o něco hůře (11. místo) a včera jsme ukořistili 1. místo. Nečekaně, i když zejména v poslední fázi závodu jsme už pomýšleli na to, že by to mohla být první desítka a možná i první pětka.

O závodu

Nejprve pár slov o závodu jako takovém pro toho, kdo si myslí, že jsme někde závodili poršákama a porušovali předpisy. Závod  je založen na tom, že čas dojezdu do cíle (kromě toho, že se musí dorazit do stanoveného limitu) není rozhodující.

Závod tedy spočívá v tom, že je 9 stanovišt vzdálených od sebe od zhruba 15 do 50 km. Na startu a pak na každém stanovišti dostane každý tým nějakou šifru, kterou musí rozluštit, aby se mohl vydat dál. Výsledkem šifry je totiž popis nebo souřadnice dalšího stanoviště. Když si tým neví se šifrou rady, může využít 3 nápovědy (každá znamená určitou bodovou penalizaci), přičemž první nápověda je většinou naprd, druhá možná někdy pomůže a ve třetí už je přímo jméno nebo souřadnice dalšího stanoviště.

Kromě  toho na každém stanovišti se plní nějaký úkol. Buď je to hádanka, nebo něco sportovního, dovednostního nebo nějaká vědomostní záležitost. Za tyto úkoly se získávají body.

Cílem je, posbírat co nejvíce bodů na stanovištích, najet co nejméně kilometrů a získat co nejméně trestných bodů za nápovědy (případně další penalizace).

Tentokrát, stejně vlastně jako vždy, jsme jeli ve složení E, H, H, S.

Jaké byly stanoviště

Nebudu popisovat jednotlivá stanoviště, ale pro představu jen namátkou. Tento závod byl zaměřen spíš pro kluky. Jezdilo se s malou ještěrkou (s cílem přemístit v časovém limitu co nejvíce palet), udusávala se hlína žábou (slalom pneumatickým dusadlem, opět v časovém limitu), řídil se tahač (opět slalom), ale také se skákalo na trampolíně nebo se objelo kousek přehrady na motorové pramici (jeden tým jí prý dokonce potopil) nebo se běhalo v lese s nosítkama s jedním členem posádky a řešily se matematické či slovní úlohy rozmíštěné v prostoru lesa.

Myslím, že zábavy se užilo dost a dost. Namátkou …

• Na stanovišti, kde jsem já s Honzou nesl Soňu na nosítkách, bylo ještě trochu vlhko a tak byla jen otázkou času, kdy s sebou (tedy se Soňou) švihneme.  Když jsem zakopl (byl jsem vzadu) o kámen, šly nosítka dolů tak rychle, že jsem se jich nestihl pustit a šel jsem tlamou rovnou k zemi. Naštěstí jak Soňa, tak moje hlava dopadly mimo kámen, jinak bychom asi ta nosítka potřebovali doopravdy
• Ke stanovišti Saturn nás vedla navigace sice asi nejkratší, ale zato nejhorší cestou – Hummer by měl radost, leč naše vesmírné plavidlo letělo moc nízko a tak jsme čas od času brnkli o nějaký ten šutr. Na místě nás pak čekalo překvapení v podobě úkolu, kdy jsme měli vyndat ze 3 kýblů ztracené součástky vesmírného plavidla. Ehm. V prvním kýblu byli červi a někde pod nimi ta součástka. V dalších kýblících jsme nevěděli co tam je, neboť jsme do nich neviděli. Co tam asi tak může být, když v tom prvním byli červi? Brrr. Ještě že jsme byli vybaveni gumovými rukavicemi. Vybral jsem si druhý kýbl a Helča třetí. Soňa "šla" do červů. Nakonec statečně. :-)) Když jsem si tak šmátral v tom svém, říkal jsem si, že to bude něco křehkého, cvrčci, nebo tak něco. V posledním se hýbalo několik větších tvorů – prý něco jako slimáci. Nakonec jsme všichni součástku vytáhli a konečně se dozvěděli, co bylo v těch dvou kýblících. V tom třetím, kam se vrhla Helča, byly piliny a bílé myšky a v tom mém… ehm … pouze jehličí. Ještě, že jsem měl ty rukavice, jinak by mě to mohlo popíchat. 🙂
• Řízení kamionu Soňu úplně rozpálilo. Jednak tím, jak jí to docela šlo, ale hlavně tím, že asi pořadatelé zapomněli vypnout vyhřívání sedadla.
• Udusávání hlíny pneumatickým dusadlem (ukázka něčeho podobného zde) byla docela dobrá masáž. Asi proto obsluha stanoviště pořizovala videozáznam. Honza se chopil "řídítek" a já měl za úkol se z druhé strany pouze držet a hlídat, aby to nespadlo. Ale z nějakého důvodu jsem měl pocit, že se s tím Honza moc namáhá a neleze mu to vpřed, tak jsem to také táhnul (šel jsem pozadu). Jenže jemu se to zapíchávalo do země, takže zase táhnul k sobě, aby to trochu narovnával. Říkat si něco navzájem v tom kraválu nešlo. Tak jsme se celý slalom takhle pěkně přetahovali. Na cílové rovince, jak jsem celou dobu couval, tak jsem musel být rozkročený, aby to neudusalo taky moje nohy. Občas jsem ale v zápalu boje cítil, že mi to dusadlo brnklo o botu, ale měl jsem to plně pod kontrolou. Když jsme dodrncali do cíle, obsluha měla vykulený oči a pronesla něco jako "ty tvoje nohy, myslel jsem, že ti je to veme, až jsem z toho přestal natáčet". Jak říkám, měl jsem to pod kontrolou. Ale asi to muselo být dost těsně, protožě mi to rozvázalo tkaničku. 🙂

A jaké byly šifry

Vzhledem k tomu, že jsme nepotřebovali (kromě jedné) žádnou nápovědu, šifry byly docela jednoduché. Tedy pro nás. Jak se pak v závěru ukázalo, ne všichni si s tím poradili tak lehce jako my. Pár střípků:

• První šifru jsme luštili někdy kolem půl desáté ráno – než jsem se rozkoukal, kolegové (myslím, že Honza) už našli správný klíč a za chvilku bylo rozluštěno. Výsledkem byly GPS souřadnice. Jak se nakonec ukázalo, skoro všechny šifry po rozluštění vydaly GPS souřadnice dalšího stanoviště.
• Zajímavá šifra nešifra byla disketa. Na stanovišti s kýblema (viz výše) jsme dostali nikoliv papír se zadáním šifry, ale disketu. Někde na ní musí být další souřadnice. Notebooky jsme sice měli, ale disketovou mechaniku? Ani náznakem. Jak se večer ukázalo, některé jiné týmy se jí pokusili přečíst v počítači (jeden tým tuším hlásil, že s ní dorazili až na obecní úřad). My jsme na to po chvilce váhání šli hrubou silou a během 2 minut bylo rozluštěno. Způsob ale prozrazovat nebudu.
• Další šifra nás pobavila asi nejvíc. Dostali jsme papír, kde bylo několik řádků zaplněných  kódy typu 1/3/2/6 a k tomu noviny. Hmm. Napadlo mě, že to je určitě číslo stránky / číslo článku / číslo řádku / číslo písmena. První dva kódy daly písmena "č" a "t". A protože GPS souřadnice v této oblasti začínali na 14, řekli jsme si, že v šifře je zakódován slovní zápis souřadnic – tedy čtrnáct … Jenže už třetí písmeno nesedělo. Tak jsme zkoumali a zkoumali a zkoušeli ten klíč k šifře modifikovat. Nějak to stále nesedělo. Pak jsme zjistili, že některé kódy se opakují. Řekli jsme si, že prvních 7 kódů je slovní přepis číslice 14 (čtrnáct). Z toho jsme tedy postupně odvodili úvahami další kódy a další číslice až jsme to rozkódovali celé. Poté, co jsme si to několikrát ověřili, jsme došli k závěru, že noviny tam byly pouze kvůli zmatení a že náš postup byl správný. Tím spíše, když jsme podle vyluštěných souřadnic našli další stanoviště.
• Zuby jsme si ale vylámali na průjmu. Na jednom ze stanovišť jsme dostali text asi 6 řádků, který popisoval, jak nějaký vladař měl průjem, že se nemohl ani hnout ze svého sídla a že jednoho dne to přestalo. Jak z tohodle dostat GPS souřadnice? Těžko! Zkoušeli  jsme googlit různé variace vladař a průjem, nebo král a průjem, nebo sídlo, král, průjem, příbram s představou, že nám google nabídne nějaké místo v okolí Příbrami, kde se nějakému králi přihodilo něco s průjmem. Všechno špatně. Nakonec jsme to vzdali a postupně odkryli všechny nápovědy a vydali se na další stanoviště.

A jsme v cíli

Kromě jedné šifry (té s tím průjmem) jsme všechny vyluštili bez nápovědy. Většina z nich byla matematicko-logická takže nám to šlo. Některé tak rychle, že i nejrychlejší  procesor od Intelu by se styděl. Do cílového stanoviště jsme dorazili jako první. To nás příjemně překvapilo, ale ještě to neznamenalo, že budeme celkově první. Počítají se body, nikoliv čas dojezdu do cíle. A tak jsme se dali do řeči s organizátorkou.

Začali jsme jí popisovat naše problémy s průjmem, o tom, jak jsme tuhle šifru prostě nedali. Dozvěděli jsme se, že místo, které měl příběh o vladaři naznačit, jsme mohli najít na mapě. Jmenovalo se královská stolice. Jasně, vladař, průjem, Jenže v našich mapách to místo prostě takto pojmjenované nebylo. (až doma druhý den jsme se podívali na digitální turistickou mapu, kterou jsme s sebou měli na CD a tohle místo !!! tam bylo po vyzoomování skoro uprostřed a ještě zvýrazněné zlutě!!!). Ježe mrknout se na to CD nikoho z nás během luštění nenapadlo.

Další legrační okamžik nastal, když jsme prohlásili k šifře s těmi novinami "a ty noviny, ty tam byly jen kvůli zmatení, že jo?" Ne, vy jste to vyluštili bez nich?! Prohlásila organizátorka. Ano. Tomu se říká hrubá síla. 🙂 A už víme, proč nám ta šifra neseděla. Kód 1/3/4/7 nebylo  číslo stránky / číslo článku / číslo řádku / číslo písmena, ALE číslo stránky / číslo článku / číslo odstavce / číslo písmena. Mno jo, stane se. Občas se i šifra musí znásilnit.

Vyhodnocení

Pro diplomy si postupně chodily jednotlivé týmy od nějakého 30. místa dolů. My jsme byli docela klidní až do 10. místa. Věřili jsme, že opět budeme v první desítce. Super. Šesté místo a my stále nebyli vyvoláni. Tak budeme 5. (to byl můj tip). Zase nic. A když přišlo 4. místo, byli jsme si jistí, že budeme mít bramboru. Zase nic. Třetí, nic. A konečně. Poslední dva týmy, které ještě nevyvolali, jsme byli my a tým, který jezdí už 10 let a který kromě jednoho prvního místa je stále druhý. Jsou to fakt zkušení harcovníci. 🙂 Takže jsme druzí, to je jasný.

Organizátor nás napíná. A vyhlašuje druhé místo. Nejsme to my!!! Oni jsou zase druzí. Ty vole, my jsme to vyhráli. Ve filmu by teď začala hrát ta vítezná hudba, kamera by začala děj přehrávat zpomaleně. Vítěžové jsou v tranzu, celý sál tleská. Ovace. Radost. Jsme to my! Hurá. We’re the champions … Následuje potřásání rukou, focení, předání diplomů a vítězných triček, a taky předání nablýskaného červeného sportovního auta značky Peugeot. Krásný.

Děkujeme!